Černočerná tma

„Tak tě konečně máme Ridicku. A tentokrát se ti nepodaří utéct jako obvykle“.
„Uvidíme, přece jen se mi říká mistr útěků,“ řekl svým klasicky ledovím hlasem a hmatem našel hrot hřebíku trčící ze židle. Už věděl, jak se zbaví pout.
Neznámý se jen usmál, napil se čaje z plechového hrnku a zapnul reflektor mířící na Ridicka. „Světlo se tvým vyleštěným zornicím nelíbí, co?“
Již osvobozený Ridick se však vymrštil ze židle, poslepu uchopil hrnek, který neznámý držel v ruce a vší silou ho vrazil vězniteli do hrudi.
„Tohle zabere vždy,“ řekl si pro sebe Ridick a šel ukrást další letadlo.