DMD č. 1. pro 1. 4. 2015. Téma: Na vlastní nebezpečí

Duben!
Kde to letos zahájíme? Rohozec? Trosky? Kdepák letos na Kosti!
Hele tady je parkoviště!
Pokladny, kde to je? "Hele, paní, kde je pokladna?" "Je ajóóó."
"Třikrát na hrad!... Ne nevím jakej vokruh, jaký jsou? ... Hmm ... hmm ... tak jo, tak ten s mučírnou. Co, za tolik?! No tak jo."
Kde je brána? Říkal do kopce... jo to bude támle, tam jsou ňáký lidi.
"Dobrý den, kdo má vstupenky na druhý okruh, pojďte se mnou!"
No sláva, průvodce... jo jo to známe, nuda pruda, nádvoří, barák, výhled jóóó jóóó... SLÁVA MUČÍRNA!
"Tak vážení, tady už jste na vlastní nebezpečí "
NO TYVOLE!!!

Niki měl volné odpoledne.
Nepřátelský klan trpaslíků ho zrovna porazil na hlavu, takže měl hraní pro dnešek dost.
S kamarády momentálně nechatoval, naštvali ho.
Šel tedy ven. Chodil pasážemi, nahlížel do oblíbených obchodů. Chvilku pozoroval vodotrysk v Alfa Centru.
Nakonec šel zase jednou hlavní ulicí až na konec.
Ke zvláštní ceduli Vstup na vlastní nebezpečí. Kolem rostly stromy, mnohem neuspořádaněji než v parku Alfa Centra. Měl přísně zakázáno chodit dál.
Doma už byla máma. Telefonovala. Trpělivě tu hodinu počkal, pak se na to místo zeptal.
Podivila se. „Tam končí město. Dál už není nic. Jenom les. Nikdy tam nechoď, slyšíš?“

Jakmile se zavrtali do peřin, přikulila se k Naise Malka.
„Proč šel Thayr za vůdcem sám, když ho mohli napadnout a síla ostatních by se mu hodila?“ ptala se.
„Nechtěl je ohrozit.“
Něco v Malčině hlase naznačovalo, že za otázkou je víc. „Proto tatínek odešel sám?“
V první chvíli si Naisa jen skousla ret. Pak jemně přikývla. Nejistě Malku pohladila.
„Ale už je pozdě. Nech si od měsíčních víl přinést nějaký hezký sen,“ usmála se na ni.
„Třeba že se maminka uzdraví a tatínek se vrátí?“
Naisa podruhé přikývla. Když celou místnost naplnilo spokojené oddychování, dovolila si alespoň nehlučné slzy.

Dostat se sem nebylo nikdy jednoduché. Poprvé si to vyžádalo měsíce pátrání a příprav, a kdyby nakonec neměli ono příslovečné štěstí, ani by nenašli cestu dovnitř.
Tehdy toho vlastně moc neviděl, po pár metrech se mu zřítil na hlavu strop a bylo hotovo. A dneska taky neměli času nazbyt. Rychle proběhli chodbami, otevřeli vchod a hnali se za svým cílem. Čekal, že to nepůjde tak lehce, ale naštěstí to skončilo jen studenou sprchou.
A objetím. A jejich první pusou.
„Asi by sem měli pověsit ceduli Vstup jen na vlastní nebezpečí,“ pomyslel si Ron a zabouchl za nimi dveře Tajemné komnaty.

„Blázníš?“ bzučel Peelo a plácl se do čela, čímž do okolí uvolnil dávku typického rodianského smradu.
[„Neblázním,“] brumlal Simbacca a dokonce si dupnul, což bylo extrémně roztomilé a tedy neužitečné.
„I když se trefím do správnýho vesmíru a i když projdeš vcelku, možná tě nedostanu zpátky, vole!“
[„Ale zkusíš to, ne?“]
„Jasně, jinak mě tvůj táta utopí.“
[„Nechal jsem mu vzkaz a všechno vysvětlil, dělej!“]
Peelo kapituloval, opřel se o stěnu a pomocí Síly ji změnil v zrcadlo, portál do jiného světa.
Simbacca neváhal, proskočil a ocitl se... no, to se ještě neví, ale určitě tam vařili líp než Jessica.

He was so used to living in London. You could see warning sings everywhere. “Mind the gap” in tube stations, “Mind your head” in buses. Even police warned you all the time. To be aware of pickpockets and stuff like that. It felt safe.
But when he left England, everything suddenly became dangerous. There were holes everywhere and also thieves. No warnings, though. No “Look right” or left on pedestrian crossings. No warnings at all.
And then, he finally saw a sign. “Beware of vampires! Enter at your own risk!” He just smiled and entered. It wasn’t a good idea.

Tisíce modrých odstínů křižovalo nebe. Slunce nenápadně pozorovalo mokrou placku pod sebou...
„Už?“
„Ne,“ zavrčel kdosi na přídi pochybně vyhlížející bárky a dál pozoroval stoprocentně konečný obzor.
„Už?“ Muž na palubě se chytil za hlavu stejně zuřivě, jako se chtěl chopit pistole a střílet.
„Ne! Vylez nahoru, jestli tě to zajímá.“
Hlas z podpalubí se odmlčel. Ale byla jen otázka –
„Co teď?“
Námořník vydal řev hodný tří šakalů zavile vyjících.
„Co to děláš?! Ne! Já neumím plaváááát!“
Šplouch.
„Co mně je do toho? Říkal jsem jasně – na kraj světa se mnou jedeš jenom na vlastní nebezpečí!“
...plnou bláznů a choleriků.

"Nebe," lákala cedule zavěšená nad bytelnou bránou. "Na vlastní nebezpečí," připsal někdo menším písmem.
Želvík se opatrně protáhl kočičími dvířky.
Uvnitř to vypadalo moc hezky. Travnatý pažit voněl po šantě kočičí. Útulné pelíšky byly propojeny zábavnými prolézačkami a misky s masíčkem byly rozmístěny přesně na vzdálenost jednoho zakručení v bříšku.
"Bůh," hlásal nápis na domku uprostřed louky. Želvík vyskočil na parapet a nahlédl dovnitř.
V místnosti seděla obrovská myš a pohrávala s obrovským zakrváceným kladivem. Stěny byly ověšené kočičími hlavami.
"Na první letošní drabble dobrý, " zhodnotil Košín Želvíkův výtvor. "Pointa sice nic moc, ale... Aúúú! Proč do mě zatínáš drápky?"

Vstupovat do Snapeova kabinetu bez důvodu bylo velmi riskantní. Kdyby učitel lektvarů dostal do vínku trochu žoviálnosti, zcela jistě by na dveřích měl napsáno: „Vstup pouze na vlastní nebezpečí.“
Ale bez existence tohoto varování budily ty dveře hrůzu samy o sobě. I každý prvák věděl, že za nimi se nebude odehrávat nic, co by si chtěl zopakovat. Vstupovat bez klepání by se jistě neobešlo bez trestu smrti, žel trestání studentů bylo mimo zákon.
Ovšem když jste věděli, jak na něj, unikli jste úhoně.
Severus nanejvýš podrážděně zabručel, když se k němu Hermiona vplížila o přestávce a políbila ho na tvář.

,,Ten nápis na dveřích má pravdu. Co to smrdí?" zamračil se Radar jakmile vešel do Bažiny.
,,Chtěli jsme Franka umýt už dávno, ale on kouše a vrtí se," utrousil Hawkeye a napil se ginu.
,,Hawkeye vymyslel novou příchuť ginu," vysvětlil Trapper. ,,Až na ten závan to má grády."
,,Oproti Frankovo ponožkám je to božská vůně," řekl Hawkeye.
,,A kde je Frank? Mám pro něj dopis," zeptal se Radar.
Frank zrovna vešel dovnitř. ,,Kdo vyvěsil na dveře moje tričko a napsal na něj 'Vstup na vlastní nebezpečí'?"
,,Franku, museli jsme lidi varovat než vstoupí a uvidí tvůj ksicht," usmál se Hawkeye.