DMD č. 1. pro 1. 4. 2015. Téma: Na vlastní nebezpečí

Když se kolem nás prohnala armáda Stormtrooperů, zvedla se vlna pochybností ohledně zvolené trasy. James však trval na tom, že na křižovatce odbočil dobře.
Další pochybnosti na sebe nenechaly dlouho čekat. Když přímo před námi vyrostl ze země obří transparent: „Zima přichází! Nasaďte sněhule!“, Richard se ještě jednou zeptal, jestli opravdu míříme správným směrem.
Odpovědi se nedočkal. Jamesovým čelním sklem proletělo Thórovo kladivo a kapotu mého auta začala přestříkávat narůžovo banda duhových poníků.
„Jste idioti,“ stálo v bílé obálce od producentů. „Říkali jsme vám, že začátkem července můžete Vysočinou projet jen na vlastní nebezpečí. A Chotěboři ať se vyhnete úplně.“

Horské pásmo magických nestvůr.
Místo kde mocná monstra vydávají produkují dupot a jiné zvuky, aby dali všem najevo svou nadřazenost, jen proto, aby byli v dalším okamžiku zabiti nestvůrami, které jsou ještě silnější, ale místo, aby o tom dávali všem vědět, svou sílu skrývají.
A to samé zde platí i o lidech, kteří se do horského pásma vydají trénovat, či zbothatnout lovem.
Oba druhy, lidé i monstra si zde musí dávat pozor na všechny na které narazí.
Linley se podívá na skupinu lovců bojujících s nestvůrou kousek od něj, a zavrtí hlavou. Každý sem vstupuje na vlastní nebezpečí. Pokračuje dál.

Daniel vystoupení Punkové nutrie nakonec přežil. V břiše měl podivně prázdno a myšlenky se nechtěly posunout do přítomnosti. Připadal si jako třináctka, která dostala první pubertální crush.
Po koncertě se konečně probojoval ke stánku s občerstvením, vystál půlhodinovou frontu a už se chystal si objednat, když jej kdosi odstrčil a nedočkavě se dožadoval piva.
„Fronta je tady,“ zabručel Daniel naštvaně.
Vetřelec se otočil, přeměřil si ho od hlavy k patě a zase zpátky, znalecky se usmál a kývl na obsluhu. „Dvakrát!“
„Zvu tě,“ dodal.
Danielovi došlo, že je to nejen na pivo. A nejen do zákulisí. Rozhodl se to risknout.

Začalo to, ostatně jako mnoho jiných věcí, pohřbem.
Hranice ještě nevychladla, a objevily se uštěpačné poznámky. Netrvalo dlouho, a vzplanula válka.
Bohové se přidali. Přímo do boje ne, jen pozorovali, a sem tam "zasáhli".
A pochopitelně se sázeli.
"Ještě pořád doufáš, že jí to nevyjde? Podívej se na ně, jsou všichni zpití do němoty."
"On má pořád čistou hlavu."
"Medovina mu jí nepopletla, pravda, ale ta holka ano. A to tvoje zakrákání ani nevnímal."
"Nerad ti kazím radost, ale podíval by ses na tu malou cedulku, co visí na tom rohu?"
"JEN NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ? Tak tohle ti nesežeru, Černý!"

" Pán Potter," zapriadol mi vtedy do ucha zamatovým hlasom. " Nič vám nesľubujem. Na vlastné nebezpečie."
" Na vlastné nebezpečie," prikývol som s hlavou v oblakoch a rukami pod jeho habitom. Konečne ma prestal týrať, pritisol svoje telo k môjmu. Čosi zavrnel, pritiahol si ma za vlasy a pobozkal ma, drsne, žiadostivo, kruto.
A vtedy sme spadli do plíženia sa všade naokolo, kradmých pohľadov vo Veľkej Sieni, občas poloúsmevov na chodbe. Naschvál vybuchujúce kotlíky, tresty s neprespanými nocami. Dekadentná vášeň v nepomenovanom vzťahu.
Asi som ho miloval, preto som sa vždy vrátil, aj keď bol niekedy ako jed. Užívať na vlastné (ne)bezpečie.

Lucius Malfoy. Zatraceně návykový chlapík!
Vloni jsem se ho pokoušela zlidštit a přitom úplně nezmršit. I po skončení drabblového šílenství mi ležel v hlavě a pořád jsem přemýšlela, jak jeho příběh rozpracovat a zavést někam dál.
Dívá se na mě tím svým povýšeným pohledem a já málem zapomínám, že blonďáci se mi nikdy moc nelíbili…
Mumlá něco o prašivých mudlech a já si říkám, že toho bude litovat.
DMD je opět zde, což hodlám využít co nejlépe.
Lucius nemá moc na výběr, to on bude hlavním hrdinou smýkaným osudem/šílenou autorkou. Pro všechny ostatní platí – vstup jen na vlastní nebezpečí…

Přijdeš?
Bude to stejné?
Bude to stejně intenzivní?
Bude to stejně hloupé?
Bude to stejně důležité?
Bylo to tak, jak si to pamatujeme?
Trvá to déle, než na co jsme dost staří.
Podařilo se ti to někdy definovat?
A neříkej, že z tvé strany to někdy bylo čisté, Severusi.
Ale já jsem si také nikdy nemyslela, že to zůstane bez následků.
Dvě protikladné cesty není dobré protínat.
Už jsme se zase nějakou dobu zlobili.
Pojedu s tebou, aspoň na pár dní. Nikomu nic neřekneme, zase.
I tak je to na vlastní nebezpečí. Že mě zase trochu změníš. A já tebe.

Ta cedule byla tak velká, že se nedala přehlédnout. To je ale vůl, pomyslela si a přemýšlela, co má teď dělat. Jít za ním se bála a čekat, až se rozhodne vrátit, taky neměla v úmyslu. Zkusila promyslet pár možností, jako třeba zavolat mobilem, ale jako naschvál ho měl vypnutý.
Už ji nebavilo ho pořád tahat z bryndy, jenže stále ho milovala.
Možná by ceduli Na vlastní nebezpečí potřebovaly ženy, aby se špatně nezamilovávaly. Ale pochybovala, že by to většinu odradilo, protože doufají, že svým vlivem muže změní.
Bude se muset změnit sama. Otočila se a šla začít bez něj.

Vedli jsme bezstarostnou, tenisovou konverzaci. S lehkostí odrážela zpět moje bonmoty, sálala vtipem a po stole mezi námi létal hrnek horkého čaje. Po každé výměně mě nezapomněla lehce pohladit po dlani a já s úlevou srkal ten proklatě vařící nápoj, abych za stoupající párou zakryl svoji nárazovou neschopnost myslet.
“Miluju tě, Týno.” Opravdu jsem to řekl?
“To je … úžasné!”
Bang. Konverzace pokračuje, hrnek je zase na kurtu. Brala to jako vtip? Zastavím a sevřu šálek, hledám v jejích očích … to tak pálí!
“Pokračuj leda na vlastní nebezpečí.”
… ale co to kecám? Moje rudá dlaň už dávno zkoumá její articulatio genus.

Poklidné ráno v Hobitíně narušilo hlasité Buch a zděšený křik z Dna Pytle.
"Bilbo, cos to udělal otci?" Beladona Pytlíková rozhořčeně vrtěla hlavou nad svým synem.
"Nic," vykulil Bilbo nevinně očka.
"Podpálil jsi mu chlupy na noze," nesouhlasila Beladona.
"Já mu neříkal, ať sem chodí," děl vzdorovitě mladý hobitek a ručkou ukázal na nápis Vstup na vlastní nebezpečí pečlivě vyškrábaný do rámu dveří jeho pokoje.
Beladona bezradně otevřela a zase zavřela ústa.
"A co to máš vůbec na sobě," vzchopila se k dalšímu hubování.
"To je čarodějnický hábit," nafoukl se pyšně Bilbo a popotáhl si špinavý hadr uvázaný kolem krku.