DMD č. 1. pro 1. 4. 2015. Téma: Na vlastní nebezpečí

Dech letitého muže byl cítit rumem: „To už byl dneska třetí.“
V poryvech větru slabě povrzávaly prastaré kovové konstrukce.
„Jo,“ odtušil druhý kolotočář, podobně ošuntělý a zrezivělý jako stroj, který obsluhoval.
„Asik To má hlad.“
„Říkáš jim to?“
„Jasan.“
„A...?“
„Vždycky se jenom smějou.“
„Blázni,“ pokrčil unaveně rameny ten zrzavý.
Oba se pomalu otočí za sílícím zvukem štěrku, skřípějícím pod podrážkami.
Výraz starého muže ožije: „Přistupte blíž! Jedinej zaručeně pravej Strašidelnej dům v celým Arkansasu! Co za běs se skrejvá uvnitř? Vstup pouze na vlastní nebezpečí!“
Chlapec a jeho dívka si vymění vzrušený pohled a s nedočkavým smíchem vběhnou dovnitř.

„Vážení a milí! Měli jste možnost zhlédnout nepřeberné množství vyčerpávajících uměleckých vystoupení a nyní mám tu čest uvést na jeviště zlatý hřeb tohoto slunečného odpoledne!“ Hlas moderátora se rozléhá údolím a publikem se žene vlna napjatého šepotu. „Přivítejte, prosím, potleskem slovutného mistra triků…“ V tu ránu vplul na pódium štíhlý elegán v obleku a mrazivým tónem přehlušil zmateného moderátora. „Žádné triky, magie. Pozor, pane! Magie! To není tahání šátků z rukávu ani oblbování dětiček. Děti tu ostatně nemají co pohledávat.“ Několik divaček se jalo remcajíc znepokojeně odvádět ratolesti pryč. „Správně,“ prohlásil umělec, „ať zůstanou jen ti povolaní! Bezpečí nikomu nezaručuji.“…

Legální loupeže a vraždy jsou tu na denním pořádku (ty nelegální jsou na nočním nepořádku). Musíte si dávat pozor, co a kdy říkáte, objednat si „malé pivo“ v trpasličím baru je značně nemoudré, pokud nechcete strávit zbytek života bez lýtek. Stínov je kapitola sama pro sebe. Říká se jí také čtvrť sebevrahů, protože kdo tam vědomě vkročí, mává vstupenkou do rychlíku život- záhrobí na průvodčího s kosou. Potkat některé členy městské hlídky může být stejně hrůzné, jako potkat nejhoršího zločince. A když spadnete do řeky Ankh, odřete si nejspíš kolena. Do Ankh-Morporku se nevchází jen tak, je to přeci Město.

Obraz první
Prodejna postelí. Nejnovější model Země snů.
Obraz druhý
Pššš
Popelka ztratila kouzelný střevíček… Holka jedna poblázněná!
Pšššš
Na louku přihopkal králíček… To budou všude samé bobky!
Pšššš
Výprodej! Vše za hubičku… To úrčo, všechno jen na vychrtliny!
Bohuna se neklidně převaluje v posteli.
PŠŠŠŠ!
Zase vleče nákup a piva starýmu. Hele Voráčková a má nový kostým, zase. Bohuně se utrhlo ucho tašky. Voráčková se jí směje. ZASE!
Obraz třetí
Na pelesti je malý štítek: Upozornění! Pouze na vlastní nebezpečí. Vysoké riziko nočních můr.
Obraz čtvrtý
Bohunin Pepan se spokojeně zavrtěl.
Pššš
Ještě jedno pivínko Bohunko, ty holka moje.

„Kapesník ne! Alobal!“
„Debudu sbrkat do alobalu! Já chci do loždice, dedávidím koupeldu...“
„Alžbětko, Brandy má pravdu, když hořlavě kašleš a kýcháš, mohla bys v ložnici vzplanout!“
„Dechci chřibku...“
Jakub se podíval na svoji ženu, žalostně ležící v peřinách přikrytých nehořlavou termofólií.
„Musíš aspoň na ORL a rentgen!“
„De!“
Do už tak těsné koupelny se nasunula dračí hlava, a s úšklebkem se otočila k Jakubovi.
„Dovedeš si představit, jak na toho chudáka udělá ááá?“
Dovedl.
Ale možná... kdyby mu donesl svářečskou kuklu a zástěru, třeba by to ten doktor risknul?
Alžběta mu četla myšlenky.
„A plyn v ordinaci vypne kdo?“

Vznesli se do vzduchu, jakmile se za nimi zavřely dveře simulátoru, který spustil program 5. Geordi si pomyslel, jak je skvělé cítit zase vítr ve tváři, ale Dat si stále uhlazoval uvolněné prameny vlasů.
Následovalo několik standardních manévrů, když tu oba naráz zahlédli cíl. Android vystřelil vpřed, ale poručík musel ještě provést rychlý půlobrat vpravo. Jenže při prudkém pohybu se mu uvolnil vizor, takže blížící se hrozbu neviděl.
Bum!
* * *
„Geordi, jak se cítíš?“ uslyšel hlas doktory Crusherové.
„Jako když dostanu něčím po hlavě.“
„Není divu. Už bys měl vědět, že famfrpál bez vizoru je blbost, ne hra na vlastní nebezpečí.“

Ianto Jones byl od začátku působení v cardiffském Torchwoodu fascinován archivem (a taky žil v přesvědčení, že musí vědět vše). Mnohdy zůstával v práci déle a pročítal záznamy o řešených případech a bývalých členech.
Ráno uvařil všem kávu a usadil se k počítači. Jenže pracovat při snídani se mu zdálo poněkud nevhodné. Rozhodl se prohlédnout si dokumentaci věcí, které prošly skrz trhlinu. Rozklikl složku s názvem na_vlastni_nebezpeci.
O tři hodiny později Ianta načapal Jack. Se zdviženým obočím přejel pohledem studené kafe vedle klávesnice, Ianta pohodlně usazeného před počítačem a 349. fotku roztomilého zvířecího mláďěte s packou v tlamě na monitoru.

Provozuji pokusy,
Už mám mysl na kusy
Provozuji testy,
Doháním tak resty
Co mi vznikly ve škole,
kdy jsem býval chytrej,
Jen si jezdit na svém kole,
Máš volno? Tak lítej!
Dneska tápu, co dělat mám,
když mi shoří motor,
kdybych tehdy poslech mámu,
moh´ ze mě být doktor!
Třeba doktor historie
V dějinách si bádat,
neprožívat histerie,
a ne se s sebou hádat.
To zavání schyzoidou,
rutině dát zabrat,
nebo taky veterinou,
Hnůj si z hlavy vybrat!
Teď se snažím o cokoli,
Co by mělo smysl,
Mozek tápe, hlava bolí,
intelekt mi zkysl.
Motto zní: Lepší pozdě, než-li později.

Mistryně Brigitta pozvedla obočí. "Takhle sis navrhl povinnou praxi."
Anzelm přikývl.
"Takovou praxi obvykle požaduje pro přijetí mistr Divjakov."
Anzelm znovu přikývl.
"Nemyslela jsem si, že tě to táhne do Dubogradu."
Anzelm lehce svraštil rty, šedé oči upřené k zemi. Jako když připravoval nějakou obtížnou směs, na kterou stačilo jen nesprávně dýchnout.
Jeho mistryně si poklepala karticí o dlaň. "Takže?"
"Mistr Waters."
"Aha. Glastonbury. Víš, že tamní rektor nepodporuje přijímání učedníků."
Anzelm přikývl.
"Víš, že je Severin Waters černý mág."
Anzelm znovu přikývl.
"Co když tě odmítne? Pak ti zbude jen ten Dubograd."
Anzelm vzhlédl. Šedé oči zářily nezlomným odhodláním.

Svaly se mu potily pod hnědošedou kůží.
Šlojíř byl jeden z nejkrásnějších samců na východ od řeky Lubiny. Připravil se na klamný výpad, dokázal se vyhnout kalené střele, kterou se ho pronásledovatelé snažili zastavit. Už jen kousíček! Zaslechl psy, a už mu běží v patách, cítí sliny kanoucí z mord. Neohlíží se, ale v představách vidí jejich rudé běsnící oči.
Proskočil do tajného doupěte, kde čekalo sedm malých chlapců. „Sem se ty zrůdy nedostanou,“ vypískl nejmenší.
„A i kdyby se dostali a sežrali nás, nevadí. Život každého králíčka je pouze na vlastní nebezpečí. Nikdo vám jej nezaručí,“ pomyslel si otec.