Sedmá pečeť

Tam ve tmě, za branou vlastního nitra,
vidíš jen včerejšek, chybí však zítra.
V temnotě bezčasí vznáší se duše,
příběhy záhrobní vypráví suše.
Kterak ji potkala babizna s kosou,
starou a bezbrannou vlekla ji rosou.
Cestou nit přeťala dalšího žití,
opilci, kterému chutnalo pití.
Z kolébky sebrala malého chlapečka,
k zemi se poroučí udřená děvečka.
Boháče i konkubínu připojila k průvodu,
poutníka, co sobě marně v poušti žádal o vodu.
Nedělala žádné štráchy,
všichni hrajeme s ní šachy.
Kdo to bude tentokrát?
Zlomený vaz? Šach a mat!
Až jedenkrát zavětřím ji blízko svého nosu,
budu jednat promyšleně - seberu jí kosu.