Sirotčinec paní Peregrinové pro podivné děti

I dnes byl krásný den. Teplý a slunečný jako včera. Jako bude i zítra a pozítří. Jako už několik let - pořád 3. září 1940. Zdálo se, že ostatním dětem to nevadí - užívaly si sluníčko, pohodu a bezpečí. Ale Victor měl pocit, že se brzy zblázní. Vzrušovalo ho pomyšlení na změnu, chtěl vidět budoucnost, která tam venku už je. Přál si aspoň sejít do vsi a nevědět, co se v příští chvíli stane. Chtěl zažít den, který by byl úplně nový.
Abe udělal správně, že ze smyčky odešel. Victor odejde taky. A jestli ho tam venku mají zabít netvoři, tak ať.