Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Gangstri Kmásač, Mlátič, Drvič a Špinavec sa prechádzali parkom a hľadali niekoho, so zámerom šikanovať. Narazili na chlapíka v čiernom, sediacom na čiernej deke v tvare kvetu a držal niekoľko čiernych umelých kvetov.
-To je naše miesto, kvetinka.
-Na tejto deke?
-Ó, intelektuál. Právnik?
-Inžinier.
-Vypadni. Do basy nás nedostaneš.
-Dobre.
Vrhol kvet. Mechanický kvet. Pneumatický motor poháňaný plynovou bombičkou dopravil silný krútiaci moment a roztočil okvetné čepele proti stredu. Náraz do tela gangstra zanechal hlbokú ranu. Ďalšie 'kvetiny' odsúdili zvyšok party na pol roka v nemocnici. Deka sa začala pohybovať tiež, bol to veľký dron, odviezol svojho pasažiera preč...
Tak se mi nakonec podařilo najít dostatečně stručnou a výstižnou epizodku ve světě mé vlastní fantazie, takže ještě jednou NESOUTĚŽNĚ.
Etan kráčel vedle mě, palce zaháknuté za opasek, a ani ho nenapadlo, aby mi nabídl pomoc s těžkým nákupem. Stejně bych ho odmítla, kdyby to udělal.
Jenže pak jsem si všimla, že v každé dvojici patřící k sobě jde muž s prázdnou, zatímco žena je obtížená břemenem nákladu.
„Musí mít přece volné ruce, aby ji mohl chránit,“ odpověděl Etan, když jsem to mrmlavě komentovala.
Tady na tržišti? Před čím? A vůbec - já žádného ochránce nepotřebuju.
„Jediné, co mi hrozí, je vytržení paže z ramene. Takže jestli mě chceš před tím ochránit, popadni tohle,“ vrazila jsem mu do rukou těžký koš.
Příběh se odehrává ve smyšleném světě na úrovni středověku. Oba protagonisté jsou lékařští učedníci. Ona je moderně smýšlející dívka, hrdá na svou nezávislost a postavení, kterého žádná žena před ní nedosáhla, a proto odmítá i pouhé pomyšlení na vztah s mužem, neboť by to znamenalo konec jejích plánů*. (Proto také obrátila o 180°, když si uvědomila, že s Etanem vypadají jako pár.) On se jí pod záminkou přátelství nenápadně dvoří, protože si spočetl, že by se mu v budoucnu hodilo mít ženu, která by mu kromě vaření dokázala i asistovat při operacích apod.
*) Dokud bylo tohle drabble bylo osamocené bez vlastního fandomu, nechtěla jsem zabíhat do podrobností o vypravěčce příběhu, a proto jsem nechala zdání, že jejím hlavním cílem je studium. Ve skutečnosti se chce v tuto chvíli trvalému vztahu s případnými následky (otěhotnění) vyhnout, protože si uvědomuje, že by jí to zkomplikovalo návrat domů. Touha po "kariéře" přijde později .
Během těch prvních prázdnin do ní ryli skoro pořád. Vlastně na to měli nárok. V jejich škole se učila zaklínadla a lektvary a v té její účetnictví a ruční práce.
Ale jen jednou probrečela úplně celou noc.
„Víš, Lily,“ řekl Severus a vůbec se na Petúnii nepodíval, i když mluvili o ní, „myslím, že i tvoji rodiče něco tušili. Vezmi si, jak vás pojmenovali. Lilie je vznešená květina, znak králů, zatímco petúnie jsou jen takové obyčejné truhlíkové kytky.“
Ta věta se vpíjela pořád hloub a hloub, až Petúnie úplně zapomněla, že to bylo jen popíchnutí od Severuse a ne pravda.
Dnes přišla do kvelbu paní Hrazdírová pro láhev železitého vína a při placení vzdychala, že jejich Jiřinka je už zase marodná, jelikož trpí nechutenstvím, jakož i chudokrevností.
Já se děsně šklebil, ale tak, aby mě tatínek neviděl, anóbrž bych obdržel kázání, abych se nešklebil jako skoták.
Paní Hrazdírová vypadala lítostivě, pročež jsem se musel zapřít, abych jí nevyzvonil, že s námi Jiřina včera byla na válečné výpravě, kdežto jsme z indiánské dýmky zvané kalumet hulili bramborovou nať. A Jiřina s námi hulila taktéž a Zilvar ji přitom učil nevhodná slova.
Pročež pravila, že hošenčí hry jsou mnohem lepšejší než holčenčí.
***
Omlouvám se všem, kterým u snídaně chyběl obvyklý Hagrid. Práce byla tentokrát přednější.
„Hagride, letos tvoje pověstné halloweenské dýně nebudou? Míval jsi je pokaždé mnohem větší než já, a to už je co říct,“ vrtěla hlavou profesorka Prýtová.
„Už se na zahrádku nevejdou. Pěstuju kytky. A fakt se jim u mě vede. Dokonce skoro zbořily plot. Rači sem ho postavil vo kousek dál, aby měly chudery dost místa.“
„Zbořily plot? Odkud je máš?“
„Přivez sem si je vloni, jak sme byli s Olympou na Kavkazu.“
„Jsou z Kavkazu?“ V Pomonině hlase se zachvěl strach. Rozběhla se k hájovně.
„Hagride, pro Merlina živého, to nejsou žádné kytičky, ale mudlovská metla všeho rostlinstva! Bolševník velkolepý!!!“
Pokud tu Hagridovu květinku neznáte, zeptejte se tety Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bol%C5%A1evn%C3%ADk_velkolep%C3%BD
A ještě dodatek. S laskavým svolením Gwen sem kopíruji její parádní komentář, který je přímým pokračováním výše uvedeného drabblíku:
"Severusi, vy to nechápete, jestli mi nepomůžete, můžete se rozloučit s některými přísadami do lektvarů!" profesorka Prýtová poskakovala za Snapeem, který neustále mírně přidával na rychlosti.
Ovšem tahle slova ho zastavila spolehlivě.
"Rozloučit?" profesor shlédl ze své nepopiratelné výše na maličkou herbalistku.
"Jestli se ta kytka rozroste... zničí vše okolo. A skleníky půjdou první!" řekla profesorka.
Severus se nerozmýšlel dlouho.
"Něco namíchám."
Stihl do kůry cedru vyřezat srdce, blbec. Těchto stromů roste v naší zemi...hm, celé čtyři, asi si myslel, že to je moc. Aki se mu zjevila za zády a shrnula mu stručně co provedl, co ho to bude stát. Nevěřil, což vyjádřil slovy "co mi uděláš, kytičko?" Vytahoval se před svou dívkou.
Aki rychle odhadla jeho dispozice, bafla jeho ruku, zkroutila mu ji jak to viděla v nějakém filmu a eskortovala ho až k dvěma kolegům. Poslušně cupital.
Doma pak šla štípat dříví, aby ji přešel vztek. "Já mu ukážu, kytičku". Sekyra sjela dolů jako blesk boží na hříšníka.
Nebyl jsem u toho, ale osobně soudím, že ho spletla ta kopretina, co Aki ráda nosí ve vlasech. Někdy ji podezřívám, že ji tam má proto, aby chlapi nepoznali co za amazonku před nimi stojí. :D
Den za dnem tu všechny živoří, den za dnem je všechno stejné. Půda je zmrzlá až na kost, okolo leží sníh, vyje tu věčný vítr unášející jemná zrnka písku které štípou, pálí, dusí. Slunce je příliš blízko a jeho paprsky spalují jako oheň. Je to krutá poušť, vyprahlá, ale současně zasypaná sněhem.
Ale dnešní ráno je jiné. Na první pohled je vše stejné, ale přece jen… Je to cítit ve vzduchu. Půda je stále stejně zmrzlá, ale její dotyk je jemnější. Sluneční paprsky stále pálí, ale zároveň i hladí a laskají.
Náhle všechny vědí: Zima je konečně pryč. Přichází jaro!
A jaro i s létem bude trvat tak tři týdny. Ale to nevadí, květiny, co rostou v 6000 metrech v Himálájích, nejsou žádné květinky :-)
Vzduch v předváděcí místnosti byl sladký a těžký.
"Páni kolegové, zde je můj letošní příspěvek!" zpěvavým hlasem představil svůj výtvor Zdiplíž z botaniky.
"Zase kytka?" ozval se posměšný hlas.
Na pódiu stála rostlina v květináči, větší než mág.
"Zdržte se prosím komentářů, je citlivá!"
Na to se rostlina zatřásla a obtočila kolem Zdiplíže. Pak se vykořenila a s mágem utíkala pryč. Z květu vysunula žihadlo, kterým mávala kolem sebe.
Knihovník hodil banánovou slupku pod boubelaté kořeny. Kytka spadla a mágové seslali zmatené kouzlo. Zmizela rostlina i Zdiplíž.
Kvestor si něco zapsal a všichni se zase posadili.
"Další," zavelel Výsměšek znuděně.
Spíše pocitovka než dějové drabble. Věřím totiž, že ačkoliv si Peggy Carter časem dokázala vybudovat naplněný život, stále ji cosi bolelo. Jsou ztráty, ze kterých se prostě nikdy úplně neuzdravíte.
Sice je to klišé, ale Steve ji zaujme na první pohled.
Respekt k ženám je vzácný. Dvojnásob, když jste v armádě. Avšak Steve s ní již od začátku jedná s úctou. Netrvá jí dlouho pochopit, že tento člověk by klidně vydržel nepředstavitelnou bolest, aby lidem pomohl.
A Steve to potom opravdu udělá.
Válka jim stojí v cestě. Jsou často spolu, ale nikdy ne doopravdy.
A pak Steve zemře (nebo si to aspoň Peggy tehdy myslí).
Peggy stráví celý svůj následující život tak, že nepřestává bojovat. Není žádná květinka, nikdy nebyla. Dostane všechno, co bude chtít.
Kromě Stevea.
To vědomí bolí.
Můj srdcový fandom. Tak schválně, kdo z vás je zná? ;)
„...a dnes zase zamkla kuchařku ve spižírně a ukradla koláč. Prý válečná kořist. Vždyť... vždyť ten koláč byl stejně pro ni... A-a-a rozstříhala to sváteční povlečení a pomalovala je jakýmisi lebkami...“ Zbytek slov se ztratil v nezadržitelném vzlyku. „Jime, vždyť já už ani nezvládám vychovávat vlastní dceru...“
James Turner ještě zdaleka nebyl tím neohroženým kapitánem Flintem, ale i tak svoji sestru jemně chytil do náruče a nestaral se o proslzenou košili.
„Mně naopak přijde, že z naší malé Lilly roste někdo neobyčejný,“ usmál se. „A mimochodem, Lilly mi vždycky přišlo jako dost pitomé jméno. Mezi piráty přece žádné lilie nebyly.“
Pro neznalé fandomu: Obávaná kapitánka a pirátka sedmi moří, Nancy Blacketová, se skutečně původně jmenovala Lilly. Naštěstí její strýček Jim zakročil už v počátcích :).
