Agent Carter

“Je to nesnesitelné,” postěžoval si Steve.
Peggy si povzdechla. “Co se stalo?”
“Tony do mě zase rýpal,” přiznal Steve. “Říkal… říkal…”
“Ano?” vybídla ho jemně Peggy.
“Že si potřebuji… zatančit.”
“Nic si z toho nedělej,” chlácholila ho Peggy. “Tony je v tomhle jako Howard… nevidí si do pusy.”
“Jenže má pravdu,” hlesl Steve. “Jsem mnohem starší, než vypadám… a tolik věcí jsem nezažil.”
Peggy vzala svůj telefon a vyhledala jedno konkrétní číslo. “Zapiš si to,” ukázala ho Steveovi.“
“Co to je?” zeptal se.
“Kontakt na mou neteř. Víš, co se říká - co jsi v mládí nestihl, ve stáří musíš dohnat.”

Když je Thompson zval na drink, Sousa věděl, že to nedopadne dobře. Jeho podezření se potvrdilo, když Jack zastavil před neony osvětleným barem.
"Půjdeme sem," prohlásil rezolutně a ukázal na dveře hned vedle cedule hlásající velkými písmeny "WHITE ONLY".
"Nechceme žádné problémy," zkusil doktor Wilkes.
Nikomu se ta cedule nezamlouvala, ale nikdo nechtěl vyprovokovat rvačku. Peggy si vyměnila pohled s Danielem, protože on jediný zvládal Jacka i v tomhle stavu.
"Nechceme problémy," zopakoval Daniel a snažil se Jacka odtáhnout od dveří.
"My tu válku vyhráli," odsekl mu Jack. "Nezastavili nás jejich pušky, proč by nás měl zastavit nějaký pitomý nápis?"

Peggy je spokojená se svým předchozím životem.
Pravda, problémy se mu nevyhnuly. Peggy ale vždycky byla bojovnice. Teď už nebojuje, jen vzpomíná.
Znovu jí vyvstane v mysli Danielův úsměv. Zemřel před pěti roky. Seděla u něj do poslední chvíle, ani na okamžik neodvrátila zrak. Příliš dobře totiž věděla, jaké to je ztratit z dohledu vašeho milovaného… a víckrát ho nespatřit.
Vybaví si jinou tvář a srdce se jí bolestivě stáhne. Nikdy nedostala šanci si se Stevem zatančit. A nyní už je příliš pozdě a Peggy nezbývá nic jiného, než si aspoň vysnít jejich tanec dřív, než ji definitivně pohltí stíny.

Sice je to klišé, ale Steve ji zaujme na první pohled.
Respekt k ženám je vzácný. Dvojnásob, když jste v armádě. Avšak Steve s ní již od začátku jedná s úctou. Netrvá jí dlouho pochopit, že tento člověk by klidně vydržel nepředstavitelnou bolest, aby lidem pomohl.
A Steve to potom opravdu udělá.
Válka jim stojí v cestě. Jsou často spolu, ale nikdy ne doopravdy.
A pak Steve zemře (nebo si to aspoň Peggy tehdy myslí).
Peggy stráví celý svůj následující život tak, že nepřestává bojovat. Není žádná květinka, nikdy nebyla. Dostane všechno, co bude chtít.
Kromě Stevea.
To vědomí bolí.

"Pst!"
Ten zvuk ji zatahal za uši. Pokračovala však dál v upíjení kávy, kterou ji Angie přinesla. Za chvíli jí měla skončit šichta, tak se domluvili, že spolu půjdou zpátky na ubytovnu.
"Pssst!"
Dneska opravdu potřebovala naslouchat historkám o jejím normálním životě. Uklidňovalo ji to. Díky tomu mohla pokračovat ve své vlastní práci.
"PST!"
"Co je? Jdi si syčet na někoho, kdo o tebe bude stát!"
Otočila se na zdroj zvuku. Seděl za ní. Jarvis dotčeně odtáhl pohled pryč.
"Když myslíte, slečno Carterová. Poohlédnu se tedy po jiném špiónovi."
Jako kdyby někde jiného sehnal. Ušklíbla se.
"Příště méně nápadněji, prosím."