DMD č. 27. pro 27. 4. 2016. Téma: Dnes to praskne

Křídla racků protínají oblohu a jejich křik protíná ticho.
Šaretas shlíží z útesu na nekonečnou modř.
Chvíle samoty.
Ale neúnavným hlídačům neunikne.
Dnes nechal stopy. Pestré mašličky na větvích, sladkosti na kamenité stezce.
Už slyší jejich hlasy.
„Dědečku! Našli jsme tě!“
Nechá se zajmout malýma rukama a odvést domů. K Tayře a k její – k jejich! – dceři, k ostatním vnoučatům, pravnoučatům, k přivdaným a přiženěným.
Ke smíchu, který zve, aby se k němu přidal, k pažím, které touží obejmout, k pláči, který hledá náruč k utišení.
Každý večer si opakoval řadu jmen jako modlitbu.
Býval čarodějem.
Teď byl znovu člověkem.

Jednou Horáček otevíral krám, svítilo sluníčko, přes náměstí jela malá Machová a Horáček povídá Pažoutovi, člověče, Pažoute, mně se zdá, že to dneska praskne. A Pažout odpověděl, člověče, Horáčku, nestraš, víš, co by se mohlo stát? A taky se stalo, odpoledne se malá Machová vrátila s pláčem, velkou Machovou z toho chytly nervy, křičela na Macha dost nahlas, Mach se naštval, šel k Horáčkovi s Pažoutem ukázat jim, jak to prasklo, a Horáček povídá, člověče, Machu, sluchátko máš, peníze máš, proč holce kupuješ koloběžku z Číny a Mach povídá, tak toho mám dost doma a třísknul dveřma, až ruplo sklo.

,,Dneska to praskne a máma tátu zabije."
,,Myslíš, že to máma zjistí?"
,,No jasně, když půjde prát, tak to určitě uvidí."
,,To je fakt. Neměli bychom tátu varovat?"
,,Já mu to říkala už nejmíň 5x, že by to neměl dělat, ale nedá si říct."
,,A vítězem se stáááváááá Tomááááš Polykač Tlačenka! Jeho rekord je 25 párků za 88 sekund! Jak vám chutnalo?"
,,No tyhle nic moc, byly dost mastný, mám to všude, doufám, že to půjde vyprat, to je moje oblíbený."
O pár hodin později...
,,Tomáááši! Ty jsi zase soutěžil! Ne, já se nebudu rozčilovat, zabije tě ten tvůj cholesterol!"

„Sarah Jane, můžeš. Je to tady!“ zazubil se muž za konzolí, neskrýval radost.
„Copak?“ zajímala se s obavami, když vcházela za ním ze svého pokoje.
„Dnes se zrodí moje planeta. Žádný Gallifreyan nespatřil její vznik. Podle Rassilona to byla pořádná pecka.“ Informoval Doktor.
„Fakt? Tak to si nenechám ujít,“ kývla směrem ke skeneru.
„Ani já.“ souhlasil.
Po dvou hodinách, kdy se nic nedělo, začínal mít obavy, zda přistáli správně. Loupl po ní očima. Byla na ní znát netrpělivost. Už byl nervózní, že opravdu jsou jinde, když vtom lodí projela šílená turbulence, následovaná další.
„To byla pecka.“
Skener ukazoval neuvěřitelnou podívanou.

Málokdo ví, že si Osud na konci vesmíru schovává pytel hnusu. Tak tomu říkám já a myslím, že to je celkem trefný pojmenování.
V pytli hnusu končí ty horší možnosti. Všechno to špatný, co se mohlo stát, ale nestalo. Rozhodnutí, co nikdo neudělal, slzy, co nikdo neuronil, slova, co nikdo nevyslovil, diktátoři, co se nikdy nenarodili.
V pytli hnusu bobtnají třetí a čtvrtý světový války (kdyby jen lidi tušili, jak málo stačilo), auta, co vás měly srazit na přechodu (když jste si mysleli, jakou jste měli kliku, takovej maličkej kousek chyběl).
Ale povím vám jedno. Pytel hnusu nemůžete nafukovat donekonečna.

„došlo k havárii v jedné z prostor čtvrtého energetického bloku JEČ. Ve světě došlo k podobným haváriím nejednou, jen v USA v roce 1979 k 2300! Havárie v JEČ je první havárií tohoto druhu v SSSR“ (29.4.) *)
„západní agentury šíří zvěsti, že zahynuly tisíce lidí“ (30.4.)
„na území Nevady už mnohokrát dopadl radioaktivní mrak. Desítky lidí zemřely. Jednalo se o chladnokrevně plánované pokusy… Tragický start Challengeru ukázal, že proti havárii není nikdo pojištěn… na další nafukování propagandistické bubliny už nestačí dech“ (5.5.) **)
„Potkala nás tragédie. Způsobila bolest mnoha sovětským lidem a vyvolala paniku v zahraničí...“ (14.5.) ***)

Vířila maličkým pokojem jako… vlkodlačice těsně před přeměnou…
„Nechápu, proč jsi nervózní,“ podotkl Karotka. „Vím, že jsi vlkodlak. Víš, že mi to nevadí.“
„Ale mě jo!“ zavrčela Angua.
„Už jsem tě viděl přeměněnou několikrát. V čem je tentokrát problém?“
„Je úplněk. Dnes se přeměnit musím.“
„Bude z tebe snad jiný vlk?“
Angua si povzdychla. Měla mu to říct? Pořád byla šance, že se ovládne. Nebo to dnes prostě praskne…
Stříbrná záře zalila pokoj. Velká vlčice přivítala Měsíc radostným zavytím. Ehm… A Karotka, ten slušně vychovaný Karotka si prokousl tvář, aby se nerozesmál…
No tak měla poněkud atypicky posazený hlas, no…

"Nevím co budeme dělat. Neměli jsme do toho jít. Byla to velká chyba," bylo slyšet zpoza dveří.
"Nemusí se to přeci dozvědět."
"Majk to práskne, je to srab."
"Tak se ho musíme zbavit."
Jak řekli tak udělali. Dveře se prudce otevřeli a v nich stáli dva muži.
U pasu měli připnuté pistole a v rukou samopaly.
Hledali Majka.
Majk byl naštěstí natolik chytrý, že když slyšel za dveřmi jejich hlasy, vzal nohy na ramena.
Teď uháněl pouští v terénním autě s kufrem plným peněz.
Myslel si, že má vyhráno. Myslel, že ujede do bezpečí.
Ztratil se.
Došla mu voda.
Zemřel.

Vál podzimní vítr, kvůli kterému ho příčky studily do prstů. Ruksak ho na zádech tížil.
Jeho sestra a otec měli u hlavy pistoli.
"Dáš se k odboji."
V ruksaku měl výbušninu. Seskočil ze žebříku a schoval se před průvanem mezi mostní vzpěry.
Navázat kontakt bylo překvapivě docela snadné, těžší je získat si důvěru.
Odvíjená lepicí páska hlasitě zavrzala.
Všechno závisí na dnešku.
Za deset minut vjede na most vlak, který původně měl být plný munice.
Připevnil bombu.
Zbývá chvilka.
Seskočil ze žebříku.
"Zrádce," ozvalo se. Bylo to německy? Bylo to francouzsky?
Jeho tělo se spolu s mostem zřítilo do řeky.

27. dubna
Zatraceně! Kdo mi vnuknul nápad pořídit si kočku?
Večer mám rande, takže jsem od rána nervózní. Navíc mě čeká důležitá porada, takže ráno nestíhám víc než obvykle.
Vyrazila jsem v křečovitém balancu ve snaze vyvážit v jedné ruce kabelku a lodičky a v druhé termosku a klíče od auta. Než jsem se vyřítila ven, ještě jsem popadla pytel s obsahem kočičího záchodu.
Jenže když jsem zabouchla dveře od domu, jako na potvoru pytel praskl.
Jako by nestačilo, že mi ve výkalech přistály všechny věci, zjistila jsem, že klíče od bytu jsou v zámku. Z druhé strany.
Zrovna dneska!