O Bruncvíkovi

Včerá jsem z Jantarové hory mláďatům koně donesla.
Dnes jsem pro ně na Zeleném ostrově tré koz ulovila.
Avšak což to? Veselý křik mne nevítá! Hnízdo tiché. Mláďata moje leží tu mrtva, posekána, porubána, kol prázdné kože koňské.
Nářek přetesklivý nese se nad mořem.
Naleznu toho, kdo mláďata povraždil tak hanebně. On bude příští mojí kořistí.
Vzlétla jsem na lov.
Smrtelný sykot mne vede. To jistě on znovu zabíjí!
Vidím ho. Stojí nad padlou saní. Devět hlav se po zemi okolo válí.
Teď pocítíš ostrost mých spárů! Okusíš sílu mého zobanu!
Umdlévám. I on umdlévá.
Zlatý lev prokousl mi hrdlo.
> (O Bruncvíkovi)