DMD č. 22. pro 22. 4. 2019. Téma: Snílek

Pomalu nám končí víza, tak si je ráno jdeme nechat prodloužit. Jít ale na úřad na osmou, to bych nevstal, tak jsem se rozhodl, zůstanu vzhůru. Kámoška přišla totálně na šrot v šest, já jsem ještě klikal na mobilu.

Ani nevím, jak jsem se dostal do nějaké neznámé vesnice, kde jsem s nějakou mladou vietnamkou, co měla stejný druh motorky, řešil, jak se opravují některé základní problémy, protože dohadovat se s mechaniky je peklo. Pak si pamatuju, že jsme jeli asi sto kilometrů daleko, za nějakým mistrem, ať nám vysvětlí, jak máme namazat tlumiče.

Vzbudil jsem se. Je pět večer ...

Přemýšlím nad svým tématem bakalářské práce. „Hmm co bych tak mohl vytvořit. Na mikroelektronice nejsou vypsaná témata zajímavá. Co tak sestavit elektromagnetické dělo! Všechny elektromagnetické urychlovače mají naprosto příšerou účinnost, ale staví je podivíni, kteří vůbec nerozumí fyzikálním principům funkce elektromagnetu. To zvládnu vylepšit levou zadní!“ Jsem si jako naivní snílek myslel, že dokážu všechno.

S problémy protlačím téma práce naprosto neodpovídající zaměření oboru a pustím se do bádání. „Wohoho! Ono to fakt střílí!“ Jenže radost z prvních prostřelených plechovek od piva záhy pokazí první kontrolní výpočet účinnosti. „Cože?! Jenom 1,4% to není možné vždyť sem udělal všechno správně.“

Snil o nich odmalička - velcí, krásní a nebezpeční. Ve svitu slunce se celí lesknou, až obraz pálí do očí. Zvláštní náhoda - vždyť oni sami dokáží spálit cokoliv.
Nikdo jeho snům nerozuměl - rodiče viděli jen nebezpečí, kamarádi nudu a život na samotě. Ale on s nadšením hltal knihy, prohlížel si fotky a zpovídal každého, kdo se s nimi setkal.
Je to snílek, smáli se mu, když si podával žádost o přijetí ke studiu. Hlásily se stovky lidí, brali jich pět. On byl mezi nimi.
V osmnácti si sbalil všechen svůj skromný majetek a odešel do Rumunska.
Charlie Weasley bude studovat draky.

Čím déle jsem byla s dětmi doma, tím víc jsem se uzavírala do sebe. Kdysi jsem byla družný a společenský člověk, ale pomalu se ze mě stával asociál. Když už jsem se do nějaké společnosti dostala, tak jsem buď nevěděla, co říct, nebo jsem mluvila trošku mimo.

Stával se ze mě snílek, který si žil ten svůj ideální život, ve kterém byl dokonale šťastný, ale trošku odtržený od reality. Začalo mě děsit, že nejsem schopná navazovat normální přátelské vztahy. Možná to spraví návrat do práce, možná je to stav trvalý, možná bude stačit se jen trochu snažit. A pořád snít.

Eru Ilúvatar si hověl v prázdnu a usmyslel si, že stvoří myslící bytosti. V hlavě se mu honily jejich archetypy, které mu pomůžou vytvořit nový svět. Budou mít na starosti nebesa, vítr, vodu, rostliny a zvířata.
V hlavě měl krásnou krajinu, na kterou dopadá syté zlatavé světlo, všechno se zelená, voda je průzračně modrá. Na loukách se pasou nejrůznější zvířata naprosto beze strachu. A do toho procitnou jeho děti – nejkrásnější bytosti.

Povolal si Ainur a dal jim svou vizi světa. Jenže pak si jej začali tvořit trochu po svém. Melkor znamenal největší zklamání, když se ani v nejmenším nedržel předlohy.

„Myslela jsem, že budeme víc u moře. Šnorchlování bylo fajn, ale jen jedno…“
„Mohlo být i druhé, ale to by ses nesměla opít tak, že jsme tě druhý den vzbudili v poledne.“

„Myslel jsem, že nebudeme spát každou noc jinde. Vážně se nemůžete na chvíli zastavit?“
„Neřekla bych, že to bereme moc hekticky. Ale jestli chceš vysedávat týden v jedné hospodě, jsi na špatném zájezdu…“

„Myslela jsem, že ji naučíme dochvilnosti. Už mě nebaví na ni čekat!“
„Obávám se, že jí ani nedochází, že dělá něco špatně…“

Každý měl očividně jiné představy a sny. Zdaleka ne všechny se podařilo naplnit…

"Bude tam hodně lidí."

"Já vím."

"Možná několik set tisíc, říkaly sestry na dnešní mši."

"Já to vím, Mahalio. A není to proto o nic snazší."

"Ale ti všichni tam přijdou, aby tě viděli, to přece víš. Aby si vyslechli, co jim chceš říci."

"A to očekávání je zároveň důvod, proč se mi teď nedaří napsat co cítím. Představa všech životů, které se mými činy začaly ubírat jiným směrem, mě naplňuje opojením i pokorou. A obavou ze selhání. "

"Zkus to povědět mně. Jsme tu přece jen my, Martine."

"Možná je to směšně banální, ale pro mě je to jako sen..."

Byla jednou jedna Tesla, která se rozhodla, že lidem bude plnit jejich největší sny. Prvního svezla Hektora Koldau, který si vždycky přál vidět Florencii.
Z Florencie se v ní svezl Mica Cartoffani do Padovy, kde si dal vůbec poprvé rybu v restauraci svého bratrance.
Z Padovy svezla do Bretaně studenta, kterému ulétlo letadlo, pak se vydala s manželi Tremonti do Istanbulu, z Istanbulu s jedním mladíkem do Mekky, s pekaře do Bruselu a babičku do Švýcarska.

Posledních pět let jezdí v Bernu. Joachim totiž každé ráno sní o své práci v bance a po pracovní době o své ženušce doma.

Bess, Ty jsi fakt vedle? Kdyby nám oběma nešlo o život, byla by to vlastně legrace. Tvůj Rob.

Bess, gratuluju. Přísahu nechám na osobní setkání, klečet Ti zase jednou u nohou, nemůžu se dočkat... Doufám, že zůstaneme přáteli. Tvůj Rob.

Bess. Promiň. Já vím, že jsem Ti to měl říct. Takhle se přátelé nechovají. I když si mě nemůžeš vzít, tohle jsem neměl. Promiň. Tvůj Rob

Bess! Sedlám nejrychlejšího koně (Samozřejmě že to umím, byl jsem Tvůj podkoní, ne?) a jedu. Tvůj Rob
PS: Budu brečet, tak mě v tom nenech.

Bess, moje láska vždycky patřila jen Tobě. Tvůj Rob

Sny, které Petrichor navštěvovaly ve vesmírné lodi ze dřeva, se příliš nelišily od snů z detenčního centra. Některé ji provázely od dětství, sny o nezpochybnitelném ženství deklarovaném rýhou zrození namísto penisu. Dávno se s nimi sžila. Další ji provázely od tranzice. Stále ji v nich oslovovali pane a ona si stahovala bolestivě pučící prsa, než vyrazila do útoku. Probouzela se s úlevou. Sny o líbání s Marcem si nevyčítala. Byl jediný chlap s rohy na lodi a ona rok s nikým nespala. Za bděla byl ženáč nedotknutelný.
Znervózněla, když ve spánku zahlédla štíhlé šedé prsty a nevyzpytatelnou obrazovku Prince robota.