DMD č. 22. pro 22. 4. 2019. Téma: Snílek

Býval to krásný život. Kdysi jsme kralovali silnicím poloviny Evropy.
Pak se doba změnila a mých příbuzných začalo ubývat.
Ve stodole čekám na svůj konec. Nechce se mi odejít ze světa. Ještě ne, aspoň jednou chci vyrazit na dlouhou cestu a něco vidět. Ještě alespoň jednou…
Zvládnu to, opravdu!
A pak přišli dva kluci a vzali mě na výlet kolem světa. Všichni se jim smáli. Nevěřili jim ani tam, kde jsem se narodila.
„S kopějkou chcete objet svět?“
Ten svět jsme objeli. Díky, kluci!
A na stará kolečka žádná stodola, ale teplé místo v muzeu v mém rodišti v Toljatti.

Odmalička snila, že bude mít svatbu jako jednou za sto let. Všichni se jí smáli. Jak by se něco mohlo vyrovnat stoletým oslavám? Jak by se jakkoli bohatá svatební veselice mohla přiblížit jásavému veselí, které propukalo každých sto let kolem kamenného stolu?
Mysleli si, že si dělá legraci.

Když pak pohlédla do očí Lva, napadlo ji, že snila až příliš skromně. Její svatební den byl největším dnem od chvíle, kdy nad Narnií zazněla stvořitelská píseň. V dobrém i ve zlém. Sevřela v dlani svatební prsten, přetáhla svého manžela přes práh a všichni zlí duchové utonuli ve vodách zalévajících starou Narnii.

Trivet Veill nalil do dvou pohárů víno, postavil džbán na stůl a dlouze se na Ryka zadíval.
„Takže mi chceš říct, že poté, co ses nechal pro království zmrzačit, dvakrát věznit a vypověděl jsi ode dvora ženu, kterou miluješ, tě to prostě přestalo bavit a rozhodl ses na všechno vykašlat?“
Ryko nevinně pokrčil rameny a napil se vína. „Prostě mi došla trpělivost.“
„Ty, Niman, Lautusův synovec, ses vzdal moci a bohatství kvůli lásce?“
„Možná Lautusův synovec, ale nezapomínej, že jsem Luthomarův syn. Otec kvůli matce zahodil královskou korunu. Ne všichni Nimanové jsou vypočítavé stvůry. Někteří z nás mají srdce snílků.“

„Strašně se těším na život tam venku, na mlíko, trávu"
„Ty jsi blázen, život končí porodem. Budeme tu čím dál víc namačkaní, až projdeme bránou a bude konec, venku nic není."
„Nene, po porodu to bude úžasné, rozběhneme se a nadechneme!"
„Naivní snílku, jak můžeme dýchat, když je všude kolem nás plodová voda. Ještě mi řekni, že věříš na mámu ovci a já se smíchy ubékám."
„Máma existuje, je všude kolem nás, občas slyším, jak nám tiše bečí před spaním."
„Že já tě kopnu kopytem, aby ses vzpamatoval."
„Za pár dní uvidíme, kdo má pravdu. Budeme spolu běhat pod sluncem."

Od cíle je dělilo poslednich pár desítek metrů pláže. Tmou štěkaly výstřely. Dva muži padli. Nekonečné vteřiny hry na život a na smrt. Opřít se do oblých boků. Chladný dotek vln. Vytáhnout vesla. Napnout plachtu. Chytit závan větru. Skomírající ozvěna mušket.
„Madam, jste v pořádku?“
„Jen trochu rozlámaná.“
„A co jejich loď...“
Zdráhavý hlas kadeta Miltona. Tušila, na co se chce zeptat.
„Nebuďte snílek, Benjamine. Nemesis má dvojnásobný počet děl i posádky. Dvě paluby.“
Dvakrát s ní Skřivánek změřil síly. Dvakrát stěží vyvázl. Ztratil kapitána. Noční můry z minulosti získaly jasné obrysy. Vyzvou štěstěnu do třetice?
Možná nedostanou na výběr.

Je to tak. Mnoho lidí sní. Nedivme se tomu, je to přirozená lidská vlastnost.

Sní o blahobytu.
Sní o tom, aby všichni měli jistou práci.
Sní o adekvátním světovém uspořádání.
Sní o spravedlnosti.
Sní o právu.
Sní o zrušení či zavedení hranic.
Sní o bezpečí.
Sní o pospolitosti.
Sní o stejnosti i rozdílnosti.
Sní o čistotě.
Sní o kráse.
Sní o jistotě.
Sní o Bohu.
Sní o stejné mysli všech.
Sní o změně.

Sní o sobě.
Sní o uznání.
Sní o moci.
Říká se o nich, že mají „sny a vize“ …

Zrealizované sny se pak někdy ovšem stávají nočními můrami.

Kdysi byl pan Grenadin malým chlapcem.
Nikoliv však vždy. Někdy byl malým děvčátkem. Jindy zas mouchou či motýlem nebo vůní květin.
Zpočátku se pokoušel svou proměnlivost před rodiči tajit, ale bylo to příliš nebezpečné. Neznámá holčička může skončit v sirotčinci, moucha může být rozplácnuta, motýl přišpendlen, vůně vyvětrána.
Řekl rodičům pravdu. Divili se i trápili, ale nepřestali ho milovat.
Kdysi snil o tom, že je stejný jako ostatní, že se ničím neliší, že zapadá jako dílek do skládanky.
Později se sám se sebou smířil. Ještě později se naučil mít sám sebe rád.
V tom je pan Grenadin stejný jako my.

Šel po ulici. V ruce držel asi stovku papírů. Měl s nimi skvělý nápad. Ten nápad měl kroky:
1.Složit obrovský parník.
2.Nechat si jej patentovat.
3.Nechat si za něj zaplatit spoustu peněz.
4.Nechat se pochválit od prezidenta za skvělý vynález.
5.Koupit si dům.
6.Mít Xbox.
7.Koupit si pytel lízátek.
8.Naprosto si užívat.
9.Ležet na krásné pohovce.
10.Jíst ta nejvybranější jídla.
11.Nemít žádnou práci.

Jak takhle snil a nedíval se na cestu, zakopl o něco a všechny papíry mu spadly do kanálu. Jeho plán byl v háji. Měl chuť brečet.

Nejde pořád mhouřit oči za čirými sklíčky, abych viděla.
Tak jsem si pořídila obyčejné dioptrické brýle do sluníčka.
Obyčejné?
Ne, neobyčejné.
Stačí zvednout hlavu a podívat se okolo sebe. Tráva je sytější, květy promění své barvy z bílé na růžovou, z červené na vínovou.
Kouzlo.
Ale to největší přichází, když zvednu hlavu k oblakům.
To, co vypadá jako celistvá plocha, se náhle změní. Hloubky a výšky, jemné přechody, vše se náhle vykreslí do nejjemnějšího detailu. I na bezmračné obloze vnímám lehká peříčka jejich bytí.
A mezi tím, snad je to jen sen, zahlédnu dračí křídla.
Smět tak vzlétnout s nimi.

Ohnisko magie zaměřily důvtipným splétáním vzdušných vln.
Xénie nemarní čas: „Potřebujeme pokročilé čáry. Dojdu pro Evžena.“
Běla osamí.
Zasněně pozoruje zašlý pokoj. Jaká magie se tu skrývá?
Zkusit to sama s vodou? Dokázat, že není neschopná nešika, že i ona vládne úctyhodnou mocí.
Jejím nástrojem je čistá voda. Pronikne všude, odkrývá cesty, odhaluje zastřené sny, pročišťuje nánosy kalu, strhává opony. Mocnou silou proráží překážky. Kéž odhalí, co má být utajeno, kéž očistí dům!
Úplněk dosáhne vrcholu své dráhy.
Nadpřirozená záře mlžného oparu jako tekuté stříbro rozpouští hranice reality. Pramínek vody zpívá v odpověď na volání měsíce.
Běla propadne do neznáma.