DMD č. 10. pro 10. 4. 2020. Téma: Zpívá celá cela

Bývaly doby, kdy se Bastian Veli považoval za slušného chlapa.
Z cizince a outsidera se téměř bez pomoci vypracoval na kapitána stráže. V osmadvaceti byl jedním z nejvlivnějších mužů v království a za měsíc se měl ženit.
Ale tohle všechno teď působilo jako nějaká pohádka, která se snad mohla stát předtím.
Předtím, než Bastian začal věřit na příšery.
Předtím, než se z Tashy stal Běs.
Předtím, než svůj mizernej život vyměnil za laskavost.
Předtím, než zabil krále.

Bastian všechna předtím nechal za sebou. Někdo ho určitě viděl odjíždět a ve vězení nakonec každej zazpívá.
Teď musel zachránit holku, kterou miloval.

Zavřeli mě sem, do malé cely v psychiatrickém oddělení. Nevěří mi, že jsem ty duchy spatřila, tak co jiného se mnou. Možná bych to měla pochopit.
Já ale vím, co jsem viděla. Věřím ve zlo, které trvá od věků a občas někomu zasáhne do života. Jako mně.
Chtěla jsem to dítě jen ochránit. Ochránit před těmi strašnými duchy. Držela jsem ho pevně v náručí, ale zlo mě přemohlo. Proč by ho jinak mé objetí zabilo?
Je tady v cele se mnou. Slyším ho, jak zpívá. Jemný dětský hlásek.
Zpívám s ním. Neboj se, maličký, teď už vím, jak tě ubránit.

„Tohle už se nedá vydržet, s tím něco musíme udělat," pronesla Ježibaba a ani si nevšimla, že jí Otesánek cumlá palec u nohy.
Vlk souhlasně zavrčel, Sauron si zkušeně odplivl přes těsnící kroužek a přikývl také.
„Z kryptonitu mu Jiří dělá korunu," pláče kapitán Zod.

„Budeme tedy střílet," vykřikl radostně Santer.
„Sebral ti flintu," pronesla cynicky Morgana.
„A ukryl všechny mé hřebíky," mračí se Magneto.
„A s tímhle mi přidělil společnou postel," ukáže pohrdavě císař Palpatine na lorda Baeliše.

„No co, budeme tedy aspoň zpívat," povzdechne si Voldemort.

Za chvíli se ze sklepa ozvalo: „Černý muž pod bičem otrokáře žil..."

Sedím do noci, oči upřeně hledí před sebe, prsty soustředěně posunují látku.
drrdrrdrrdrr... vzzmvzzmvzzmvzzm ... ťumťumťumťum
Motor potichu brouká, člunek notuje ve svém loži a jehla vyťukává rytmus.
Kdybych byla v říši pana Pratchetta, řekla bych, že celý stroj obývá několik maliličkatých skřítků, kteří hbitě otáčí kolečky, navazují smyčky, utahují očka a s pečlivosti sobě vlastní odměřují přesnou délku stehu.
Zavřeni v tom kouzelném zařízení dovolují mi tvořit věci krásné i praktické.
Oni sami, na věky uvězněni ve té cele, notují mi své nekonečné
drrdrrdrrdrr... vzzmvzzmvzzmvzzm ... ťumťumťumťum
A já sedím, brýle na kořeni nosu, posouvám látku a tiše naslouchám jejich zpěvu.

Mína neví, kdo začal, ale teď už zpívá celá cimra. Všichni se nechali strhnout, i Turek nesměle pobrukuje. Nevadí, že neznají slova.

Pak Tetanus začne jednu z těch svých, kdyby to tak teta slyšela! A není mu to málo, rozparáděný Míniným ruměncem spustí:

Sestřička z lazaretu
s plavými vlásky,
za jednu cigaretu
spoustu dá lásky.

Někteří se přidali, ale jeden po druhém rozpačitě umlkají, popěvek dokončí Tetanus sám.

"Ty durag!" ozve se do náhlého ticha.
Všichni se překvapeně otočí, je to poprvé, co Bohatýra slyší mluvit.

"Ty durag," blýskne Rus divoce očima, "ty viděl angela. A ty krylja jevo rveš?"

Balrog u dveří otevřel dveře a pustil Mairona do sálu. Melkor se prudce otočil ke dveřím a netrpělivě mávl na maiu, aby se zvedl z pokleku.
„Tak co? Jak si vedou?" vyhrkl ze sebe nedočkavě.
Sauron jen koukal. Vypadalo to, jakoby by právě právě přišel o rozum.
„Nestyď se. Mluv!"
Mairon jen hloupě koukal.
Melkor naznačil pohyb od ucha. Věrný sluha hned pochopil a vytáhl si koudel z uší.
„Jak si vedou?"
„Až moc dobře, pane."
„Takže stále zpívají?" zeptal se pro jistotu.
„Ano, stále. A do rytmu bubnují na misky."
„Zabavte jim misky. Já z nich ty skřety udělám."

Zamrzl! To si dělá srandu nebo co jako?! Jako já chápu, že je doba ledová, ale tohle už snad nemyslí vážně...
Veverka zuřivě sledovala oříšek v jeho ledovém vězení.
Dostanu ho. Snažím se tu o to už pět dílů nebo kolik jich do háje vlastně teď je.
Začne zuby sekat do ledovce. Poetické duše by jistě mohly tvrdit, že ten cinkot trochu připomíná zpěv, ale Scrat má k poetické duši daleko. Jeho nejhlubší myšlenkový pochod v životě cele vystihuje prohlášení Chci dostat ten oříšek!, což si ostatně myslí i teď.
A k tomu ještě jednu věc.
Já prostě nenávidím led!

„Cože dělají?“
„Zpívají, můj pane! Celou noc! Ostatní vězni si stěžují.“
Vévoda se zamračil, i když ho uvnitř polechtal závan hrdosti. Rakasi urazilo dlouhou cestu. Vězni si stěžují – a stráž jim naslouchá, místo aby je umlčela holemi.
„Přiveď je!“
Otrhaná rodina cizokrajného vzhledu. Pět dní za rušení nočního klidu. Zpěvem, samozřejmě. Na pokutu neměli.
„Proč rušíte klid města? A klid… vězení?“
„Ve městě bychom už mlčeli, milostivý pane,“ promluvil nejstarší. „Ale pod střechou… stýská se nám po hvězdách.“
„Zazpívejte!“
Rozpačitě se ošívali, ale nakonec spustili.
Proplétající se hlasy zněly líbezně.
Zbytek trestu prozpívali ve vévodových soukromých zahradách.
Stejně trpěl nespavostí.

"Občas se to stane každému," snažil se je uklidnit Garth, když skončili v zadržovací cele. Spolu s nějakým starým ožralou, chlapíkem, co byl zadržen za obnažování se na veřejnosti a mladým ožralou.
"No tak, chlapi! Zazpíváme si!" snažil se Garth. "Oh, Mama, I'm in fear for my life from the long arm of the law!" zapěl následně.
"Zavřete mu někdo hubu," zaúpěl starší ožrala.
Ale místo toho...
"Law man has put an end to my running and I'm so far from my home," přidal se Dean.
Zbytek cely kapituloval.
A přestože mladý ožrala jenom hmkal, znělo to nakonec moc dobře.

„Co si myslíte o té zpěvačce, Harry? Není půvabná?“ zeptal se Dorian. V této operní lóži se z nich stávali pravidelní posluchači.
„Kdyby se za falešný zpěv zavíralo, všemožní zločinci by chodili mezi námi, neboť v celách by pro ně nezbylo místo.“
„To je trochu kruté, nemyslíte?“
„Kruté? Kdepak. S jednou zpěvačkou jsem se málem oženil, i když zpívala příšerně. Ženatý muž totiž slyší jen dva druhy věcí: ty, které slyšet chce a ty, které slyšet potřebuje.“
„Vy jste vážně tak cynický, jak se o vás říká.“
Na to se lord Henry jenom usmál. „A vám to, Doriane, vůbec nevadí.“