DMD č. 10. pro 10. 4. 2020. Téma: Zpívá celá cela

Cestování do jiných států může skrývat i řadu nebezpečí a různá úskalí. Třeba i to, že se nechtěně ocitnete v místním vězení. Třeba pokud máte s sebou něco, co se místním úředníkům nezdá. A potřebují čas, aby to prošetřili.
Bylo překvapující, že tímto předmětem byl hudební nástroj. A protože úředníci netušili, k čemu ta věc slouží, nechali si ho předvést. Sotva se ozvaly první tóny nástroje a známá melodie, všichni okolo se dali do zpěvu. Vězni, dozorci, prostě všichni okolo, se oddali nádherné písni, někteří dokonce začali tančit. Po skončení písničky se ozval hlasitý potlesk a lidé žádali o přídavek.

"Za co seš tu ty, esi se můžu zeptat?"

"Já vlastně nevim. Kalili jsme s kámošema cestou z besídky a pak už si pamatuju klepeta a tudle díru."

"Hmm, já chcal bengám na káru. Akorát sem si nevšim', že v ní sedí. Fotr mě zabije místo ryby."

"Ten můj je nejspíš zrovna na šrot, tomu sem u prdele. Ale matka bude zas brečet. Eště takle na Vánoce."

"Ty vole, Vánoce Vánoce přicházejí..."

"...no, zpívejme přátelé. Tu znám. Akorát nebudou šťastný a veselý."

"Hmm. Myslíš, že nám daj nažrat?"

"Pustěj nás nejdřív zejtra, tak asi jo. Tu rybu bych si dal."

Noc.
Kulatý nepřítel neprotne ani paprskem mračna nad Azkabanem, přesto o něm vím.
Vítr se prohání schodištěm nahoru a dolů a kvílí přitom tak, že se v nových trestancích musí zachvívat srdce. I já se takhle bál.
Než přišel první úplněk a já poznal větší děs.

Skučení, jak by se někdo vytrhnout chtěl z těla, lámal si kosti, trhal kůži, sípal a vzlykal...
A ticho, z nějž se zvedlo první zavytí.

Vlkodlačí zpěv se mísí s tóny větru do strašlivé symfonie hrůzy.
Připojím se k ní a marně křičím do nebe. Pomoc! Vysvobození! Polibek, ať tu hrůzu nemusím už vnímat!

Nebylo to ještě tak dlouho, co je Rimmer uvěznil v karanténě, ale Lister s Kocourem a Krytonem už stihli sníst tolik brukve, že by to mohlo být smrtelné.

Rimmerův obličej se objevil na protější stěně.

"Přehrávání zvuku nefunguje, ale nezoufejte hoši! Připravil jsem vám dokonalou náhradu!"

"Tak na tohle nikdo nesáhne!" rozhodl Lister, když našel notové zápisy.

Postupně ale zjistili, že Kocour má pro hudbu nějaký smysl, Kryton ujde jako tenor a Listerův zpěv je o trošku lepší než jeho hraní na kytaru. To akorát stačilo na jejich vlastní verzi francouzské hymny z Napoleonského císařství.

Nuda v karanténě dělá divy.

Když nechá mlynář zapřáhnout a sám veze mouku pro zámeckou kuchyň, když s večerem přijde požehnaný chlad, když se mlýnské kolo otáčí v náhonu, a mlýn se rozezvučí kakofonií práce, pak ti, kteří tu jsou nevolnickou smlouvou uvězněni, zvednou hlavu.

První si odkašle stárek:
”Jsou mlynáři, chlapi, chlapi!“

Pak se přidá mládek.
”Když jim mlýny klapy, klapy!”

Nakonec zpívá celá chasa. Je v tom kus furiantství, ve kterém i těžká práce jde od ruky líp.

Dveře do mlýnice se rozletí, sbor utichne.

Hospodyně sotva popadá dech: „Anděla! Odpoledne šla do lesa a ještě se nevrátila! Nestůjte a pomozte mi hledat!“

Když se práce stane koníčkem, máte štěstí. Nám se to podařilo. Celý den navštěvujeme ubytované a sdílíme s nimi jejich příjemné zážitky. Jen jednomu se vyhýbáme, neustále si zpívá.

První dny v Azkabanu se Hagrid soužil. Mozkomorové mu kradli jednu šťastnou vzpomínku za druhou. Pak dorazila pomoc.

Napadlo to Hermionu, napsala si domů o walkman. Pak oslovila Brumbála, který společně s bradavickými profesory vyřešil fungování a doručení na střežený ostrov. Brumbál nerad vnucoval vůli svobodným tvorům, ale tohle bylo pro dobrou věc.

Hagrid si zprvu nevěděl rady s krabičkou, co mu přinesl racek, pak zmáčkl knoflík. Veselé písničky zaplašily chmury.

Z rádia se linuly jemné tóny valčíku, ale kadet Hartmann je vnímal jen podprahově. Seděl zahloubán do tabulek, tu a tam si udělal poznámku do sešitu, a porůznu odložené papíry ukazovaly, že se probírá vlastnostmi cavoritu, toho prazvláštního materiálu, který umožnil lodím létat.
"Patnáct plus, podle toho vzorce..." zamumlal si, a na papíře vznikala zvláštní směsice křivek. Cítil, že se řešení nachází na dosah ruky, když tu náhle ho ze soustředění vytrhlo právě rádio.
"A nyní, vězni z Baskicka, a jejich program 'Zpívá celá cela'!" ohlásil moderátor, a rádio zavylo.
"Kukurukukúúúú!"
Vyrval šňůru ze zásuvky. Veškeré soustředění bylo v tahu.

After the supper, Brother Abelard retreated to his cell to pray in solitude. He didn't notice the strange smile on the cook's face. Abelard was a thorn in his side for a long time, constantly complaining about food. Tonight, he made sure the meal was indeed spicy.

Abelard knelt before the crucifix and started reciting the prayer.
"Oh shut up! Why did you give up the worldly pleasures for this?" Christ exclaimed, and then launched into a song praising all the forbidden parts of human anatomy. And every stone brick grew a face and joined him in chorus.

Abelard screamed.

Začít večer tím, že rozbijete hubu jednomu z místních, není zrovna ideální. Kruegemu to bylo jedno. Měl svoje pivo a byl spokojený. Tak moc, že se ani extrémně nepral, když se mladík vrátil po boku svého otce a několika svalovců.

„Ze všech lidí z celé vesnice si vybere syna Rychtáře,“ povzdechl si Maller a nechal se odvést do sklepení, kde se Kruege dal do veselého zpěvu.

„Mohl bys zavřít klapačku?“ utrhl se na něj Maller.

„Pivo jsme neplatili a navíc jsem jim čmajzl tohle,“ zasmál se Kruege a ukázal jim klíč od cely. Hned bylo do zpěvu i jeho společníkům.

,,A teď všichni.
Máme vás hodně rádi, tak pusťte nás jen jednoduše ven.
Jsme neškodní vrahouni, nikdo z nás není zločinu schopen.“

znělo dlouho do noci v ústavu pro nebezpečné zločince. Všem hlídačům jich bylo líto. Rvalo jim to srdce i uši. Takovou písničku si nikdo ve věznici dříve nesložil.

Ředitel věznice si zavolal psychologa.
Prvotřídního cvokaře.

,,Víte, co začali s tím zpěvem, cítím se zvláštně. Je mi jich docela líto.
Sice vám bude připadat, že mě tou písničkou ovlivnili, ale není to tak. Jsem hodný člověk a soucítím s nimi.
Však mi slíbili, že už nebudou provádět žádné zločiny.“