Our Flag Means Death

Z pokoje pro hosty přestavěného na šatnu se ozývají divné zvuky.
„Stede, je tu taxi!“ volá Lucius na svého šéfa, kterého se rozhodl vytáhnout mezi lidi a trochu mu ukázat, jak to chodí. Stede se totiž teprve nedávno vyoutoval a Lucius se za něj cítí částečně zodpovědný.
A když jsme u toho opuštění skříně...
„Tak sakra, kde jsi?!“
Stede vyjde na chodbu a v rukou má dvě téměř identická saka.
„Blankytně modrá nebo pomněnkově modrá? Luciusi, tady jde o můj milostný život a já se prostě nemůžu rozhodnout! Co když se mi bude líbit někdo, kdo nesnáší modrou? Nikam nejdu!“

Prázdná láhev se zakutálela k dalším prázdným lahvím pod prázdnou knihovnu.
V prázdné místnosti se převaloval prach stejně pomalu a bezcílně, jako prázdné myšlenky otupěle plující bolavou hlavou.
Prázdná dlaň se sevřela, bříško palce pohladilo prázdný prostor, prchavého ducha starého kousku rudého hedvábí...

Některé dny byly i lepší. Občas vydal pár rozkazů. Napadal lodě, získal kořist.
Do kajuty si z ní nepřinesl nic. Prázdná místnost dokonale odrážela prázdnotu jeho života, kterou na prchavý okamžik zaplnil Pirát Gentleman. Ten, který hned vzápětí zmizel v prázdnu a nechal po sobě jen ozvěnu prázdných nadějí.

V srdci Edwarda Teache zela prázdná černá díra.

Na hladině jezera se pohupoval koš. Pevný, utěsněný koš s víkem. Plul si jakoby nic, až ho vlny zanesly do úzké, nenápadné zátoky.
Tam se na něj překvapeně upřely dva páry obrovských očí.
„Co to je?“ ptala se jedna příšera.
„Nevím. Zkus do toho šťouchnout!“
Na šťouchnutí koš nereagoval, na drcnutí taky ne, příšery tedy pomalu odklápěly víko.
V koši se vrtělo jakési holé stvoření.
„Nekousne mě to?“
„Nemá to zuby. Přihoď to do hrnce, to sníme.“
Bojácnější příšera však naklonila hlavu a řekla: „Jídla máme dost, tohle sežrat nemusíme. Já si to nechám.“

A tak měl Nathaniel opět maminku.

"Co to je?!" zaječel Frenchie.
Izzy, který se vrátil z přístavu jako poslední, položil na zem hubeného černého tvora.
"Kocour, co by to bylo."
Kocour si to neomylně namířil přímo k Frenchiemu, který zděšeně couval.
"Nemůžeme mít na lodi kocoura, kočky jsou děsivé a mají čarodějné schopnosti!"
"Šéfe, neřeklo se náhodou žádné mazlíčky?" přidal se Ivan.
"Není to kurva mazlíček. Je tu pracovně. Bude lovit myši ve spíži a v kuchyni. Gustav si stěžoval, že se přemnožily." Izzy mávl rukou k zamračenému kuchaři, který ani náhodou nedosahoval Roachových kvalit.

"Hoď ho do hrnce," zaskučel Frenchie zoufale, když probíhal kolem Gustava.

Stede Bonnet se měnil. Aktivně se zapojoval do všech prací, které udržovaly loď v chodu. Dokonce se naučil i šplhat po provazovém žebříku. Byl opálený a větrem ošlehaný, s tváří orámovanou krátkým vousem. Drahé látky a zdobný šat vystřídala jednoduchá bílá košile.
Největší změnu ale doznalo jeho poznávací znamení - vybrané gentlemanské chování.
Při pirátských přepadeních, které podnikali, teď nezřídka tekla krev a jednoho dne dokonce Stede probodl kordem protivníka, který ohrožoval Švéda.
Navzdory očekávání posádky se následně nezhroutil.
V jeho očích bylo odhodlání a jakási zasmušilá tvrdost.
Na tázavé pohledy odpověděl:
"Pirát gentleman si vzal dovolenou. Teď velí kapitán Thomas."

"Je nás moc málo, utéct nás nenechají a o vzpouře nemá smysl ani uvažovat," přemítal Frenchie.
"Je to jasné, budeš muset svést Izzyho."
Lucius škodolibě sledoval, jak
Frenchie vytřeštil oči.
"Pomátl ses? Kdybych se ho pokusil svádět, tak mě tak akorát bodne."
"Ano, nějaké píchání v tom jistě hrát roli bude..."
"Luciusi!"
"Klid. Jen říkám, že mít Izzyho na své straně by byla obrovská výhoda."
"A proč to mám zařídit já?!"
"Protože s ním vycházíš docela dobře, ne?"
"No samozřejmě, do dvou let jsme svoji a za pět let budeme mít vlastní pirátskou flotilu a odplujeme spolu do zapadajícího slunce."

"Drž... se."
"...dělej."
"...zabolí."
"Hovno."
"...ano?"
"Už..."
"...chvíli."
"Tak dělej."
"kurva!"
"Bude..."
"Nemůžu..."
"Vydrž."
"...Bude!"
"Tak už zmiz!"

Lucius se šklebil, když v úkrytu poslouchal náhodné utržky vět, které k němu dolétly.
Ovšemže věděl, že Frenchie pravděpodobně ošetřuje Izzymu zranění. Obrazy, které mu servírovala jeho fantazie, byly ale mnohem... zajímavější. Ta jeho představivost...
Kdo by se mu také mohl divit. Strávil v těchto zdech přecejen už strašlivé množství času a mučivě mu chyběl Pete.
Asi bude muset zkusit navrhnout Frenchiemu, ať zkusí Izzyho svést. Mohlo by jim to výrazně pomoci v jejich situaci.
A taky by je třeba mohl nakreslit...

Když to jediné, co máte, je šest trudnomyslných pirátů, pytel s tenčícími se zásobami, pár kousků náhradního oblečení (žádný kašmír!), jednu knihu a půlku zkamenělého pomeranče, nejsou vaše šance na získání lepší lodi nijak oslnivé.

Pokud to ovšem není loď plná britských vojáků, pátrajících po Černovousovi...
Nikdo z nich naštěstí Steda nepoznal. Se zájmem si vyslechli srdceryvnou historku o tom, jak je Černovous připravil o loď a zanechal je svému osudu (v podstatě skoro pravda) a pozvali je na palubu.

Potom už bylo směšně snadné uspořádat bujarou pitku.

Svázané, na mol opilé Angličany prozatím hezky jednoho podruhém nastrkali do podpalubí.

„Nebylo by to úžasné, Mary?“ ptal se už poněkolikáté. Nějak se mu povedlo přehlédnout, že jí to úžasné rozhodně nepřipadá. A že i přes nechuť k němu a jejich společné existenci má obavu o jeho duševní zdraví. Chápala romantiku plavby po moři a do jisté míry rozuměla touze po dobrodružství. Když ale popsal život pirátů jako bujarou strkanici, uvažovala, že se o tom zmíní komukoli s touhou chránit společnost před šílenci.
„Mary?“
Uvědomila si, že na ni celou dobu mluví. Jeho dětsky nadšená tvář ji rozpalovala do běla.
„Jdu si lehnout. Nechoď za mnou.“
To jediné by ho ani nenapadlo.

Mořská hladina se proměnila v olej, na němž se škvaří odraz měsíce.
Ani vlnka nešplouchne, ani ta nejlehčí plachta se nezachvěje.
Černovous se taky škvaří, ve vlastní šťávě, v bezedné pánvi nudy.
Přechází po palubě a hledá jakýkoli nelad, nedokončený úkol, zapomenuté smítko, cokoli, co by někomu z posádky mohl dát sežrat.
Nic.
Zvažuje, zda se ze zoufalství nezakousnout do zábradlí, ale nakonec zaleze do kajuty.

Je Černovous, dokáže všechno na světě, ničeho se nebojí a absolutně nic ho nemůže zaskočit.
Ani Izzy, klečící na podlaze uprostřed místnosti, oči zavázané, ruce spoutané za zády až po lokty. Nahý.

Oběť Krakenovi.