DMD č. 22. pro 22. 4. 2023. Téma: Paralýza výběrem

Byl parný letní den a vývěsní štít hospody se vlnil jako fatamorgána.
"Ty vole, já mám žízeň, že bych vypil mrtvýmu voko," konstatoval Ivan, usadil se ke stolu a začal lustrovat nápojový lístek.
"Mi povídej," přitakal Saša. "Já mám úplně suchou dáseň. Jsem zvědavej na těch jejich deset druhů na čepu."
"Tak to mi ho vyndej," vydechl Ivan.

Jihlavský Ježek
Chotěboř
Starobrno
Zlatý bažant
Jirsák polotmavý
Kutílek
Antoš Chocholáč
Staročech
Mittrowsky světlé
Březňák

"Tak co to bude, pánové?"
"No my se nějak nemůžeme rozhodnout," procedil mezi zuby Saša.
"Dvě minerálky a rovnou to zaplatíme. Já řídím a kamarád je abstinent."

Benátky, Padova, Verona, Mantova, Modena, Bologna, Ferrara, Ravenna, Florencie, Sienna…
Chtěla vidět všechno!
Nejen velká města s antickými, středověkými a renesančními památkami – toužila poznat i italský venkov. Ochutnat tradiční jídla, bavit se s místními. Italsky uměla dost obstojně.
Samozřejmě: mohla vidět všechno, co si usmyslí. Času měla dost a peněz, alespoň zatím, taky – bezpečně uložených v bance, pochopitelně. Pečlivě si šetřila celé čtyři roky, co pracovala v nemocnici.
Stačilo si jen vybrat a naplánovat cestu.
Stačilo si jen vybrat…
Jenomže co? Kam jet nejdříve? Kudy, aby o nic nepřišla?
Seděla nad mapou jak svázaná.
Nakonec do ní prostě bodla prstem.

Ta bolest, ta bolest… Nesnesu ji… Víc síly, víc energie, víc magie… ach… už je dobře… tolik sladké vzdušné magie, hotový uragán…
Překvapila mě... mazaná, tvrdá, pravá liška... netuší, že dokud z mé tělesné kotvy zůstane byť jediná kůstka, budu žít... vymyslela by další zákeřnost… musím ji zabít okamžitě… je mi to však líto, tak dlouho jsem neměla společnost a ona je přímo úchvatná… když je v bezvědomí, čtu v její nechráněné mysli jako v knize… tolik odvahy, tolik vzdoru, tolik lásky… dlouhé rozhovory by nás jistě obohatily obě… mám… nemám… je nebezpečná… nebudu ji šetřit… nebo ano?
Nebo ne?

"Co si o tom myslíte, paní Havránková?"
"Že se to nedá poslouchat."
"Jak by mohlo, když je to z Prahy," souhlasila paní Vonásková, "guru Procházka říká, že z Prahy nemůže přijít nic dobrého, protože tam lidé nezdraví starší a nemyjí si ruce."
"Tak proč se ptáte?"
"Ptala jsem se spíš na to, jestli jste pořád tak pyšná, že jsme ho zachránili a přivezli zpět na Zem."
"Přestala jsem, když se dal dohromady s tou strašnou pražskou kapelou."
"Také nechápu, proč ho zaujali. A když zpívá, je úplně strnulý. Připomíná mi zombie z Nymburka."
Obě litovaly, že Elvise postihla paralýza Výběrem.

Lucius opětoval oční kontakt a s úsměvem si připomněl, jak Charliemu pohlédl do očí poprvé.

Tehdy, na chodbě ministerstva, se rozhodl, že ho dostane. Jeho touha se smrskla do jednoho bodu a nic dalšího nepřipadalo v úvahu. Neúnavně se snažil, až dokud se mu nepodařilo ho dostat přesně tam, kde ho chtěl mít.

Pod sebou.

Ani zdaleka však netušil, že se mu krotitel tak dostane pod kůži, že už nebude chtít nikoho jiného.

Ani po letech se nic nezměnilo. Pořád ho chtěl tak jako kdysi, když si ho vybral a rozhodl se, že bude jen jeho.

„Vem si mě,“ zašeptal.

Vybrat správnou? Jde to ztuha,
kupky sena jedna, druhá.
Rozhodování ho mučí,
žaludek mu dávno kručí,
Oslík zkoumá, hlavu kloní,
kterou sníst, a kterou po ní?

Jiný mlčky sedí v lukách,
jablko zlaté má v rukách.
Předat má bohyni zdejší,
co je ze všech nejkrásnější.
Paris zkoumá, hlavu kloní,
Sliby všech tří v uších zvoní.

Kralevic to dánský dávný
(jak praví kus starodávný),
"být či nebýt" ptá se sebe.
Chmurně hledí v pusté nebe.
Hamlet zkoumá, hlavu kloní,
život, smrt se v mysli honí.

Z toho plyne, a to platí,
dejte pozor každým dnem.
Ať vás taky nezachvátí
paralýza výběrem.

Jehněčí s bramborovou kaší a hráškem, stejk s opečenými brambory nebo rybí koláčky na křehkém salátku?
Jablečný koláč, lívanečky (lívanečky!) nebo zmrzlinu? Zmrz... ale lívanečky!
Soukromou prohlídku skleníků s profesorkou Prýtovou, krmení testrálů (lívanečky!) syrovým masem nebo lekci létání na koštěti od madam Hoochové?
Hůlku ebenovou, hlohovou, třešňovou nebo olivovou? (lívanečky!)
Život se skládá až z příliš mnoha příliš dokonalých lívanečků možností. Klasicky se odehrávají všechny najednou.
Až ráno...
Otevřeš skříň.
Máš na sebe vzít tenhle hustej černej kostým nebo tamten hustej černej kostým?
Taky je můžeš kombinovat.
Život je jednodušší.
Dej se na Star Wars.
Máme i (lívanečky!) sušenky.

Pustý, prázdný pokoj. Kovová postel, špinavá deka, páchnoucí otevřená konzerva.
Gonny špičkou boty štítivě zavře otevřenou kredenc. Otřese se hnusem.
Stopař přimhouřenýma očima propátrává místnost. Popojde pár kroků a zvedne zmačkaný papír.
Ze změti roztřesených linek vystupují slova, obkroužené třaslavou rukou:
„Cítím…zářící…tebe…“
Podívají se na sebe.
„Šej. To psala Šej!“
„Myslíš?“
„Poznám její písmo!“
„Ví o nás dřív, než jsme na dohled?“
„Ona ne. Šedý… tehdy nás taky vyčmuchal.“
„Krucinál,“ nakopne Gonny židli. „Do prdele už, jak se k ní teda sakra přiblížíme, abysme ho dostali?“
Ztuhnou, paralyzováni jedinou možnou eventualitou, která je napadá.
„Myslíš…“
Stopař přikývne. „Jinou šanci nemáme.“

…a bylo tam dvanáct krásných panen, ale každá byla zakrytá loktuškou, dlouhou až na zem, bílou jako sníh. Moucha mu pomohla vybrat tu pravou.
„Proč si musel vybrat jen jednu?“
„Protože ji král chtěl za ženu.“
„A co se stalo s těma ostatníma? S těma, co si Jiřík nezvolil?“
„Nevím, Mášenko, asi čekaly na jiného prince.“
„Zůstaly tam ležet? Moucha pomáhala vybrat?“
„Ne, ta pomáhala jen Jiříkovi.“
„To nechápu. Protože u nás bylo much spousty. A sedaly na všechny, ať byli přikrytí nebo jen tak leželi. Nikdo je nevybíral. Ale žádného z nich se nepodařilo vzkřísit mrtvou ani živou vodou.“

Jen vybírej, vznešený pane, vybírej z krasavic, které dovlekli sem coby tvoji trofej. Vybírej pečlivě, dobře si je prohlédni, ty temperamentní krasavice plné života, divokých očí, tmavých vlasů, za něž dobře se ti držeti budou, vybírej dlouho, ať mají strach, vybírej mezi mladými, jimž utneš život jen pro svoji chtivost. Vybírej, výběr ti to oplatí.
***
Jen vybírej, vznešený pane, vybírej z návrhů, které ti pod nos položili coby tvůj triumf. Vybírej, s kým se spojíš a proti komu. Vybírej se svou zatemněnou myslí. Vybírej, než ti paralýza sežere celou tvoji osobnost.

Vybral jsi špatně. Tenkrát i teď, pane z Valdštejna.