Supergirl

„Držím tě.“
„Kdo drží tebe?“ zeptala se žena zmateně.
„Mám tě,“ oznámila jasně jako příslib.
Vždy ji bude držet. Nikdy by ji nedokázala pustit.
Lena byla výjimečná. Světlo Luthorovic rodiny. Naděje lepších zítřků. Jak by ji mohla nechat spadnout? Jak by se do ní mohla nezamilovat? Milovala rty, které se dokázaly zářivě usmát. Bystré oči, jež ji pozorovaly.
Bála se, že ji poznají.
V tuto chvíli to bylo jedno.
Nedokázala ty dokonalé malinové rty nepolíbit. Byl hebké, jak čekala. Co nečekala, bylo, že se do jejího polibku přidají.
Existovaly jen ony dvě.
Když se odtáhla, spatřila pár tázavých očí.
„Karo?“