Deep Rock Galactic

Průzkumník právě odkopl kus nitry, když to ve vysílačce zapraskalo:

„...tr...áme..!“

Uchechtl se a zmáčkl tlačítko:

„Slyšel jsem kámen a šutr, pánové?“

Reakce žádná, byl zřejmě daleko. Až teď k němu dolehly otřesy rafinérky. Už se chtěl vrátit klukům pomoct, když jeho zkušené oko ve tmě zachytilo žlutý odlesk. Zlato by byla škoda tu nechat.

Při dopadu na dno jámy podrážky hornických bagančat zakřupaly. Světlice osvítila kostry, na kterých dosud nezetlely jen helmy a vousy. Našel pár předchozích směn. Ve chvíli, kdy začal dumat, copak se jim asi přihodilo, se horninou v úrovni jeho hlavy prodrala zubatá glifidí morda.

"Dvojka jede!" Ozvalo se z vedlejší sluje, načež se přidal pochvalný ryk.

"Trojka jede!" Zařval jsem a zachechtal se. Tuhle fázi máme všichni rádi. Trpaslík má čirou radost z montování a opravování, a když se pak rozběhne rafinérka...

"Aaaaa, rafinujem!" Zapraskalo ve vysílačce. Potrubí se slabě otřáslo, jak jím začal proudit čistý morkite.

"Šutr a kámen!" Zařvali jsme všichni zaráz a zamávali krumpáči. Byli jsme vzrušení a dojatí.

Ne nadlouho. Vibrace vždycky přilákají kdejakou verbež.

"Jednička prosakuje!"

"Doprdele, už zase? Říkal jsem, ať vedete trubky dokola a ne skrz skálu!" Zaječel kápo naoko nasraně.

Naoko. Tuhle fázi máme ještě radši.