DMD č. 27 pro 27. 4. 2024. Téma: Soutok

Voda byla v poušti vzácností. Ale po čtyřiceti letech už člověk ví, kde hledat.
O to horší, když přijdete do místa, kde by být měla... a najdete jen vyschlý pramen.
V tu chvíli začnou na povrch prosakovat čůrky výčitek, pramínky pochybností, potůčky nedověry. Všechny vyrývají svá koryta do vrásek sluncem sežehlých tváří, jako vodopády padají z rozpraskaných rtů a spojují se v hučící řeku, valící se do uší.
Když pak ještě z jeho vlastní mysli steče do toho příboje únava dlouho nesené odpovědnosti, prolomí tahle povodeň hráz sebeovládání.
Tu bouři utiší chladná voda tryskající ze skály, i sprcha Hospodinova napomenutí.

Rozhodl se jít projít. Avšak nevyrazil sám. Vzal sebou i své menší prcky a ženu. Kousek za jejich obydlím, které bylo v lese, se nacházel soutok tří řek. Vždy jej to fascinovalo.

A i když o tomto místě už věděli nějakou tu dobu, nikdy nenašli čas se sem jít podívat. Až dnes. Ničeho však nelitovali. Pořád to bylo někdy, než nikdy.

Jakmile došli na ono místo, sedli do trávy a pozorovali to. Prostě něco neuvěřitelného. Ten příjemný zvuk vody, zvuk šustění lesů a okolních zvířat.

Prostě kouzelné. Ve chvíli, co děti usnuly, se k sobě pár naklonil blíže a políbil.

Šli po Raraku dlouho. Žádná příjemná procházka…

„Tenhle vítr pohání mocná magie, že jo?“ ujišťoval se Sirius.
„Nejsem mág, ježí se mi vlasy,“ odfrknul Šumař. „Strávil jsem moc času v přítomnosti Rychlýho Bena, musel bych být úplně tupý, abych si nedokázal dát dvě a dvě dohromady.“
„Soutok…“ reagoval Sirius a myslel si, jak zabodoval.
„Sbíhání,“ vmísila se pohotově Hermiona a na udivený Šumařův pohled dodala: „Sis ještě nevšiml, že plácá páté přes deváté?“

Když Šumař odběhl, aby urovnal nějakou další rozmíšku mezi Smíškou a Korykem, Sirius se zatvářil omluvně.

„No jo, četl jsem to jen jednou, nevyznám se v terminologii…“

Sedí v Inverlochy na břehu a odpočívají. Charles si chladí nohu, Norman sedí opodál. Pořád jeho proměně nevěří.
Není sám. Malcolm i Sorley působí ostražitě, jakoby každým okamžikem čekali zradu.
Charlesovi je to jedno.
Opírá se o zbytek staré kamenné věže, tak vhodně trčící nad řekou. Má pocit, jakoby sem patřil.
Stará pevnost zdejších pánů.
Má to v krvi.
Úkosem se podívá na Normana.
Ten to možná nakonec taky má v krvi. Zvláštní. Neřekl by to do něj.
Stejně je to nepodarek.
Jenže takhle mu nikdo jiný kromě mě už říkat nesmí!
Noha ve studené vodě ztratila cit.
„Pojďme domů.“

Svět se točí a větví se do několika. Jde proti ostrému ledovému větru k nejasné siluetě před sebou. Přízrak se otočí a ona spatří svou vlastní tvář, podivně chladně cizí.
Kolem nich není nic, jen bílo.
"Nemáš na výběr," řekne přízrak bezvýrazně.
Vždycky máš volbu, uslyší v hlavě Geraltův hlas.
Zatne zuby, odvrátí se od přízraku a jde dál.
Postava se pousměje, sejme si z hlavy korunu a zmizí.

Všechny linie toho, kdo byla, se sbíhají v jednu. Vykročí po jejich soutoku.
Už ví, kudy má jít, a už ví, kdo je. Vítr se utiší.
Ciri vyjde na svou Stezku.

Na stole se rovnaly láhve v šiku.
Azirafal se chichotal jako školačka.
Crowley se zubil jak šílenec.
Anatéma se pochechtávala.
Newton se chrochtavě smál.
Azirafal první popadl dech: „A pak jsem keři vysvětlil, že já jsem pultík přijal v dobré víře, protože jsem myslel, že je to něco od Dionýsa. Nejdřív nesouhlasil, ale pak jsem mu z dobroty srdce věnoval určitý manuskript,“ mrkl na Anatému: „a domluvili jsme se, že jsme si kvit.“
Ticho přerušil Crowley, když se zvednutým koutkem parodoval „V dobré víře!“
Celý kvartet unisono vybouchl smíchy v soutoku myšlenek.
Crowley si utřel slzy: „Seš trochu bastard, anděli.“

Do soudní síně se všechny najednou nevejdou. Přivádí je postupně několik dní. Každá z nich má co říct, některé celou výpověď propláčou, ale nechtějí přestat. Slovo za slovem jako kapka po kapce tesají pravdu do kamene. Jejich svědectví plynou jako prameny obrovské řeky.
Marlene a Yolande se poprvé od konce té hrůzy potkají v místnosti vedle soudní síně. Hledí na sebe a neví, co říct. Už jen pozdrav je váže dohromady jako tlusté lano.
„Dopadne to dobře,“ řekne nakonec Yolande. „Ta mrcha dostane, co si zaslouží.“
Marlene přikývne, i když ví, že žádný civilizovaný trest zločiny Georginy Moodyové nikdy nevyváží.

Stoje na mostě u soutoku dvou řek, pronáší Zdirad myšlenku téměř filozofickou:
"Základka, na které jsem doteď, je jako ta menší řeka. Avšak brzy budu na škole střední, tedy na té větší řece.
Pankrác spolkne přísloví o přeskakování a říkání hop, nechce malovat čerta na zeď. Věří, že když nevyjde škola první, tak druhá či třetí ano. A rodina bude ušetřena martyria dalších kol přihlášek. Proto jen pronese:
"Ano, a proto si zde povšimni jedné věci. Ta širší řeka má mnohem větší objem vody a mnohem silnější proud. Takže se budeš muset mnohem více snažit, aby tě její proud nespláchl."

Gwen vypadá napaprčenější než obvykle.
Není divu.
Jedna ze studentek Páté koleje právě objevuje své pravé Já - geniální tvůrkyni lektvarů.
„O tom si popovídáme!“ mručí si Gwen sama pro sebe. Její nechuť se prohloubí, když skvělá lektvaroložka zamrká na profesora Snapea svými dlouhými, hustými, černými řasami a pohodí taktéž svými (cizí došly) bohatými kaštanovými kadeřemi s fijalovím melírem.
„Ani nenosí ochranný pomůcky a pravidla českýho pravopisu...“
K pomstě není třeba mnoho.
Lehké drknutí do stolu, kaštanová kadeř sráží kotlík bezbarvé tekutiny, tato se vylévá na zem a plyne... k malé loužičce, kterou Gwen zákeřně nastražila.
Prásk!
„Tak. A je plešatá.“

Měl to být rutinní zákrok, kastrace pouliční kočky. Rutinně začal - nařízneme kůži, břišní stěnu, doktor trousí vtipy a historky ze života - ale rutinně nepokračoval. Kočičí děloha je zhruba tvaru ypsilonu, zdravá vypadá jako tenké růžové stužky. Tahle byla ale nepříjemně naběhlá a plná hnisu, a co hůř - "Kurva, teče nám to!" - v jednom místě prasklá.
"Sestři! Ohřát fýz na výplach, připravte odsávačku a hoďte sem sušení!" Rychlé opatrné odstranění dělohy, a následně nutná důkladná laváž dutiny břišní temperovaným fyziologickým roztokem, odsávačka vcucává směs hnisu, krve a fýzáku.
Když zavíráme břicho, doktor opět vykládá historky ze života. Kočka bude v pořádku.