DMD č. 27 pro 27. 4. 2024. Téma: Soutok

Na soutoku řek sedí zhulenej zajíc. Připlave k němu bobr a ptá se: „Hele, co že jseš tak vysmátej?”
„Ále, hulím tu trávu, dej si taky! Musíš pořádně natáhnout, podplavat na druhou stranu soutoku, vynořit se a vyfouknout.”
Bobr si pořádně šlukne, podplave soutok a když se vynoří, tak je zhulenej na drát.
Přijde k němu medvěd: „Cos dělal, že se pořád směješ?”
„Hele, doplav si na druhou stranu, dej si od zajíce trávu a budeš taky v pohodě.”
Medvěd tedy přeplave řeku a když vyleze na břeh, zajíc na něj vyvalí oči a křičí: „Ty vole, bobře, už vyfoukni!”

Lidé občas pozoruji oblohu, mraky, které neustále mění svůj tvar podobně jako chameleon barvu.
Malé děti v nich vidí milé věci: ovečky, pejska, peřinku a děsí je maximálně jejich podobnost s drakem.
Co vidí dospělý? Mrak pro něho často symbolizuje hrozbu nebo útlak.
A co připomíná obrovský mrak mladíkovi? Vidí v něm podobu obrovské velryby, černého svědomí, vzducholodi nebo atomové pumy? Vnímá ho jako nedefinovatelné nebezpečí.

Obrovský mrak může způsobit doslovné povodně, ale také záplavy chmur. Soutok černých myšlenek a hluboké deprese. Obnažený muž je v nich ponořen do půli těla. Má však zaťaté pěsti. Je odhodlaný s nimi bojovat.

Potom věci nabraly rychlý spád. Jakmile se lžíce dotkla desky stolu, azurové světlo jakoby mávnutím kouzelného proutku zhaslo. V dalším momentu vyrašil ze lžíce malý kořínek a zaryl se do dřeva stolu. Za ním vyšlehl další a další.

Jako povodeň s jejími rameny a řečišti se hnaly šlahouny kořenů až pohltily za pár chvil celý stůl a začaly se rozlézat po celé místnosti. Různě se klikatily, vlévaly do sebe, rozdělovaly se a zase spojovaly. Po lžíci nebyla ani památka – zmizela kdesi ve spleti kořenového systému.

Mezitím Bedwyr s Fergusem zůstali v němém úžasu stát jako přikovaní a pozorovali tu spoušť.