Kouř

„Nevěš hlavu. Můžeme si spolu aspoň zatančit!“ nabídl Mirek.
„Ty taky tančíš?“ vyvalila na něj dívka stojící vedle oči.
„Je to tak. Jsem jeden z nejlepších tanečníků disco,“ řekl a vyvalil oči ještě víc než ona.
„Tak to tu moc nerozbaluj… ať ty nebožáky neztrapníš.“
„Jdeme na to, Kotě!“
Odvrátili od sebe vykulené oči a vyrazili do víru tanečního parketu. Při tanci se pohybovala o dost ladněji než on, ale možná má pořád šanci zapůsobit. Šanci měl, dokud se do davu nevrhnul sám dýdžej Arnoštek. Už po chvíli bylo jasné, že nejlepším tanečníkem disco tu určitě není Mirek, ale on.

Zpráva byla pro agenta Smithe velkým zklamáním.

"Dj", jak osobu jeho evropská verze označovala, byl očividně velký přehmat.

znám pod jménem: Arnoštek
vazby: žádné
kontakty: žádné
podezřelé aktivity: bohémský život

Na fotografii připnuté ke zprávě byl vysoký chlap. Měl doširoka rozevřené ruce, díval se kamsi nahoru a zřejmě při tom zpíval. Vlasy barvy pochcané slámy, účes připadal příšerný dokonce i citově ploché umělé inteligenci.

Pod fotografií našel Smith poznámku.

"Prý dělá z lidí ty nejlepší tanečníky disco."

Smith zprávu i s fotografií znechuceně zmuchlal a zahodil. Anderson by si určitě vymyslel lepší krytí. A lepší jméno. A hlavně lepší účes.

„Startku? Sou moc dobrý.“ Nabídl cigaretu, nepouštěje pohled z dýdžeje.

Stylová džínska. Rozevlátý blonďatý mulet. Smyslně se pohupující boky. Stříbřité upnuté elasťáky dávající vyniknout tomu, co se ukrývalo pod nimi.

Mirek na něj fascinovaně zíral.

Je to fajn, fajn, fajn, je to fajn fajnový

Moc to na parketu nerozbalil, aby ty nebožáky neztrapnil.

Je to fááájn

Parket šílel.

Je to fááájn

Mirek šílel taky.

„Chceš si zakouřit?“ navrhl nesměle. Teď neměl na mysli startku.

Opíral se špinavé kachličky na záchodě, zatímco druhý před ním klečel a pomocí úst jej přiváděl k rozkoši. S výkřikem se udělal.

„Arnoštku! Jsi prostě BOŽÍ!“

Zrcadlo bylo hnusné a oprýskané, ale jedno se mu muselo přiznat - večer mu nabízelo o dost uspokojivější pohled než ráno.
Zkusmo zapózoval. Zahoupal kyčlí. Hodil rychlou otočku.
Stříbřitě šedé elasťáky, dovezené pochopitelně z NDR, hodily svádivý odlesk.
Vršek taky celkem ušel. Hlavně ty vycpávky. Správnej chlap, říkávala mu babi, má mít široký ramena.
Ta měl. Aspoň vizuálně.
Ale nejlepší byly stejně vlasy. Heřmánkový šampon z dovozu jim prospěl. Kadeře se mu svíjely na zátylku jako hadi.
Arnoštkův úsměv se rozšířil až k uším, když svůj poklad načechral.
Je fuk, v jakým pekle žije přes den.
Jeho noci budou vždycky faaajn.