Marsyas

Před návštěvou sirotčince na ostrově Marsyas byl život Linuse Bakera k uzoufání šedý.
Každodenní rutina, cesta deštivým dnem, kdy nepříjemné mžení prostřídal intenzivní liják, práce v kanceláři pod neustálým dohledem kamer bez jakéhokoli vstřícného kontaktu, z něj pomalu vysával životní energii, kterou nedoplnily ani milované slunečnice, ani večery při poslechu hudby.

A tak potichu přežíval den za dnem, dokud nebyl vyslán na ostrov.
Měl nenápadně pozorovat magické obyvatele, aby po měsíci rozhodl, zda sirotčinec zachovat či uzavřít.

Jenže magická drobotina prorazila Linusovy hradby, vytvrzené Pravidly a Směrnicemi od Oddělení péče o magickou mládeže, a z dočasného tichého společníka vytvořila taťku.

Svatba Linuse a Arthura přilákala k Marsyasu pozornost novinářů z celého světa.
Bohužel ač se snažili, jak mohli, narazili na odpor ostrovanů, jejich obranou nepronikly ani drony. Rozbíjely se o neviditelné ochranné stěny a jejich trosky končily na pobřeží.
Tam je našly adoptované magické děti slavného páru..

"Co to je?" podivil se měňavec Sal a zvedl kus vrtulky.
"Část lítacího stroje," odpověděl Lucy.
"Letadlo?"
"Něco podobnýho, myslím, že se tomu říká dron. Pojď, posbíráme ty trosky, udělám z nich panáka a pošlu jim ho zpátky se vzkazem, aby nám dali pokoj, jinak je můj robot kopne železnou botou do prdele."

Svatba Arthura a Linuse byla velkolepá.
Nejenom početnou účastí, kdy se sjeli přátelé zblízka i zdáli, (vesnice Marsyas se ten den úplně vylidnila, i obchody zavřeli z důvodu oslavy), či množstvím snědeného jídla, ale především bujarými emocemi, kdy slzy dojetí střídaly radostná áách.

Oběma ženichům to slušelo. Šaty jim vybraly jejich děti, Artur se oblékl do světle růžové, s modrou vázankou, Linus naopak, modrý oblek s růžovou kravatou.

Jen trpaslice Tália brblala: "stejně si myslím, že jsme po Linusovi měli chtít víc drahých dárků, za to že jsme mu dovolili vzít si Arthura."
"Láska je víc než dárky," odsekli sourozenci.

Každé z dětí sirotčince Marsyas bylo jedinečné. O tom se Linus Baker, pracovník Oddělení péče o magickou mládež, přesvědčil hned při prvním setkání.

Jako první se seznámil s Tálii, nedospělou trpaslicí, vášnivou zahradnicí, která strach zaháněla vyhrůžkami.
Druhá byla Phee, jedenáctiletá lesní víla, dokázala oživit planinu stromy a květy. Desetiletý medusoid Chauncey, který přes svůj neobvyklý vzhled netoužil po ničem jiném, než zapojit se do společnosti obyčejných lidí.
Mluvící wyvern Theodor, měňavec Sal a sedmiletý antikrist Lucy (zkratka Lucifera). Ten Linuse neustále překvapoval svou bezmeznou mocí, kdy materializoval předměty, levitoval lidi, zatmíval slunce. Jedině Arturovy pedagogické schopnosti ho dokázaly omezit.

Přes všechnu svou magickou moc byl Lucy v prvé řadě malý kluk. Jasně mohl levitovat věcmi, pohrávat si s gravitací, ale když si způsobil bolístku, brečel jako každé malé dítě.
Rány většinou stačilo pofoukat a pohladit a hned bylo dobře, ale občas museli vyhledat lékaře. Pro jistotu.

"Náhodou vůbec to nebyla zbytečná cesta," holedbal se před Tálii, která ho poslouchala s nadřazenou přezíravostí starší sestry, "doktor říkal, že ještě trochu a mohl jsem si způsobit obrovskou zlomeninu, přímo frakturu roku."
"Prosím tě, maximálně jsi mohl způsobit frakturu rohu. Jak jsi narazil do altánku, odštípnul jsi třísku z rohu," odfrkla pohrdavě.

Ten nápad se mu objevil v hlavě hned, když uslyšel o kontrole pracovnice Oddělení péče o magickou mládež.

Okamžitě začal chystat překvapení, přespání v altánku. Potřebuje nové girlandy, ty loňské padly za oběť Lucyho představivosti, když je přeměnil v ptáčky a nechal je uletět. Nachystat deky a polštáře. Těch o něco víc, jak zná své děti, večer začnou polštářovou bitvou.
No, jo, ale co David? Vzpomínka na malého yettiho přerušila tok myšlenek, pro něho je spaní venku za letní noci utrpení. Pak ho něco napadlo. Z lednice vytáhl zmražený ledový obklad. Kolik jich bude potřebovat na deku pro malého chlupáče?

Ty kapesní hodinky se v Linusově rodině dědily už po tři generace. Proto, když prodal městský dům, patřily mezi těch nemnoho věcí, co si přivezl na ostrov. Uložil je do nočního stolku a nechal je spát. Několik let.

Při každém otevření zásuvky se cibule připomněly, mrkly na něj, (jsme tady, nezapomeň), ale pak opět upadly do dřímoty.

Uběhlo pár let, než nastal jejich čas. Linus je zanesl k hodináři, aby je vyčistil, seřídil a na zadní stranu nechal vyrýt nápis.
Mému milovanému Salovi k osmnáctým narozeninám, aby ti, až ti bude ouzko, připomněly šťastné dny na Marsyasu, s láskou Linus.

Arthur si dlouho nechtěl připustit, že city Charlese Wernera, pracovníka Oddělení péče o magickou mládež, jsou falešné. A tak mu nabídl nejen své sny o Domovu pro sirotky, ale i svou náruč a postel. Charles toho využil a zneužil, díky Arthurovu projektu se dostal do vrchního vedení Oddělení.

Zrazené zlomené srdce bolí. Naštěstí brzy přijeli první sirotci, trpaslice Talia a desetileté lesní víla Phee. Nemohl se utápět v sebelítosti, neměl na to čas.

Za pár let přijel na inspekci další pracovník Oddělení, Linus Baker. Ten byl jiný, o děti se opravdu zajímal. A když pohledem zavadil o Arthura. rozpačitě zrůžověl.

Od okamžiku, kdy Arthura Parnasse v osmnácti vykopli ze sirotčince, pomáhal neregistrovaným magickým bytostem na útěku. Zpočátku byl jeho motorem hněv vůči vládě a nespravedlivým zákonům, časem se vztek proměnil v uvážlivý odpor.
Právě tehdy v něm začal klíčit nápad, vrátit se na začátek cesty, na ostrov Marsyas.

Tam vybudoval nový domov pro magické sirotky, kde děti dostaly to, co vládní sirotčince neposkytly. Místo, kde mohou být kýmkoli chtějí, bez ohledu na to, co dokážou nebo odkud pocházejí. Na první pohled to vypadalo, že Arthur změnil své poslání a z bojovníka se stal vychovatelem, ve skutečnosti pouze změnil způsob boje.

Znají to všichni rodiče. Když máte děti, nehrozí, že byste si mohli přispat.
I pro Linuse s Arthurem to byl bláhový sen, který jim jejich šest dětí různých tvarů, velikostí a magických schopností neumožnilo.
Obyčejně některé z nich časně ráno vpadlo do jejich ložnice a oznámilo jim životně důležitou novinku, jako včera desetiletý medusoid Chauncey, který nadšeně oznamoval, že náhodou nosem vyprskl inkoust a že se asi stává mužem.

Takže ranní sluneční paprsky a tichý dům v nich vyvolal paniku.
Naštěstí se nestalo nic horšího, než že připravovaly snídani
Co je plato rozbitých vajec a rozlité mléko proti dobrému úmyslu.