DMD č. 20. pro 20. 4. 2025. Téma: Pro někoho odpad pro jiného poklad

Řadí si je
jednu za druhou
a skládá druhou nad prvou
každá, co se jí do ruky dostala
nakonec u ní ve skříňce zůstala
tam si sedí na poličce spolu s ostatními
někdy hrabe se tak mezi nimi
přeskládává je, řeže, barví
prostě jí to dost baví
a vždycky se nějaká hodí
některé dokonce byly na lodi
mají toho za sebou hodně
i když nestojí ani za drobné
jsou hlavně z plastu, kovu, lepenky
v některých byly zas sušenky
v jiných sušené ovoce
a teď využije je na Vánoce
dáreček velký i maličký
hodí se na leccos
její praktické krabičky

Přicházelo jaro, čas velkého úklidu.
Hana a Hýčkana přijely na pomoc. Maminka Bolavá poslala muže vynosit těžké věci ven a spolu s děvčaty vytahaly měkké věci na dvůr.
Otevřely všechna okna, vysmejčily skříňky i půdu, vymetly i poslední kout.
Drobné věci snesly na hromadu a nechaly rodinu si z nich vybrat, co jim náleží.
Nakonec na hromádce zbyly jen útržky látek, zapomenuté brko z draní, šňůrka utržená z povlečení, kousek tenkého provázku, dvě sirky, hřebík, knoflík, zlomené kolečko.
Tonička trpělivě počkala až všichni o hromádku ztratí zájem a pak si vše rychle nacpala do kapes. Na pendul se hodí cokoliv.

Sofijské nádraží se rozespale protahuje v podvečerním sluníčku; vypadá jako opilec Vasil, který se ze zákopů vrátil bez nohy a s granátovým syndromem. Vasil se hemží vešmi, nádraží… individui.
Ctihodní občané by nejraději do Vasila i do nádraží vtloukli alespoň trošku kázně a rozumu – nebo je vyhodili někam hodně daleko za město –; osvícení lékaři a sociologové si mnou kníry, zasmušile hmmkajíce obcházejí chlapa i komplex budov a kolejí: Tuze zajímavý případ, co myslíte, pane kolego?

Nikitkovi jsou fuk všechny problémy světa. Jak je ta mašinka veliká! A jak se černě leskne! Tou pojedeme? To bude něco!

***

Kdy už tam budem?!

Byl jednou jeden hostinec, kam nechodili lidi. Znáte to, hospoda uprostřed lesa…
Jednou v zimě pálili hospodský s hospodskou nábytek, aby se zahřáli.
Hospodský chtěl přiložit i starou židli.
Ale hospodská měla za ušima. Druhý den na trhu koho potkala, tomu svěřila tajemství:
“Máme strašidelnou židli. Samotný král Bimbác na ní rozjímal před svou popravou! Nikdo se na takovou židli neodváží posadit!”
Od té doby se v hospodě dveře netrhly. Každý chtěl dokázat, že se židle nebojí. A u takového odvážného sezení se něco vypije!
Hospodský se zaradoval. Jen nevěděl, jestli je větší poklad stará židle, nebo jeho vychytralá manželka.

Jazyk, kterým ti tvorové mluvili, Doramo nedokázala identifikovat, kupodivu mu však rozuměla. Mluvili o výbuchu či implozi a také o tom, že někdo zůstal na druhé straně. Tou pro ně ovšem bylo Československo… Doramo polilo horko.
Nakonec jeden z nich prohlásil, že je tady prostor nestabilní a nechá to tu raději zasypat.
Nevšimli si jí, kostru na podlaze obešli jako hromadu odpadků.

Doramo měla pocit, že musí být zpocená úplně všude, včetně míst, o nichž slušně vychovaná dáma vůbec nemluví.
Musí pryč. Hned! Spěšně pohlédla na mrtvého esesmana. Vezme si od něho všechno, co by se jí nějak mohlo hodit.

Samozřejmě je skvělé být zářícím božstvem věcí skvostných a vznosných. Poslouchat hymny na svou počest bez obav, že vás vaši vyznavači zašlápnou.
Jistě je hezké, když je vaše slunce stvořené z ohnivých drahokamů nebo se vozí v elegantním kočáru.
Ovšem někdy si při metaforické pouti tohoto zásadního nebeského tělesa musíte vystačit s tím, co máte zrovna po noze.
Občas je to kulička trusu.
Proto kdokoli, kdo ohrnoval nos na vrubounem posvátným, měl co dělat s jeho božským vtělením Cheprerem, s mocným Reem i sprapůvodním Atumem.
A s nelítostnou Sechmet, ovšem v jejím případě za tím stojí spíš všeobecné krvelačné predispozice.

“Proč se Quill snaží zabít hlodavce?” zeptal se Drax: “Myslel jsem, že jsme teď přátelé.”
Gamora mu podala misku s popkornem. Nebyla to přímo odpověď, ale jídlo se neodmítá. Nacpal si hrst do pusy.
“Pamatuješ si tu krabici hraček, co jsme našli?”
“Sběratelských figurek!” křiknul Peter, který s funěním pěchoval prskajícího Rocketa do přechodové komory.
“Rocket jich část rozbalil.”
Drax se poškrál na hlavě. “Jinak se s nimi nedá hrát.”
“Sběratelské figurky! Pěkně staré! Mohli stát hromadu peněz.”
“Jestli jsou staré,” zamračil se Drax: “Neznamená to, že už nemají cenu?”
“Ty neměli cenu nikdy…”
“Ještě slovo, Gamoro, a letíš taky!”

2005. Vyskytuji se výhradně v tričkách punkových kapel, v létě nosím kanady a kouřím bezfiltračky. Stěžuju si, že muzika je mrtvá. A vy všichni co tu jste, nemáte vkus. Když se omylem vyskytnu na diskárně, opovrhuji tím odpadem, který se line z beden. Army of Lovers? Spíš Army of Losers, bejby!

2025. Barvy existují. Normální obutí taky. Zapíjím hodinu ranní jógy bezkofeinovým lattéčkem, a nechávám Spotify, ať mi vybere muziku.
I'm crucified
Crucified like my Savior
Málem vyprsknu.
“Prdele, to jsem neslyšela dvacet let! Awwww! Vyžeň to na max!”
Vesele tancuju v kuchyni.
Godlike ascension
Heavens away

Vývoj existuje.
Zaplaťpámbu.

„Chtěli mi ho vzít. Ale on je můj. Můj milášek!“
„Zlatý prsten?“ ujistila se Nšo-či a nevěřícně hleděla na pokrouceného tvora, jen stěží připomínajícího lidskou bytost.
„Je překrásný. A je jenom můj! Ani ty mi ho nevezmeš!“ zaprskal Glum a zle se na ni zamračil.
„Nestojím o zlato,“ potřásla hlavou. „Po čem mé srdce touží, se nedá koupit…“
„Lhářka. Falešnice! Snaží se nás oklamat…“ drmolil a zbožně hleděl na ten kousek kovu.
„Jsem zamilovaná,“ přiznala poprvé nahlas, „jenže on… je pro mě nedostižný.“
„Láska… fuj. K ničemu. Milášek je přítel, je všechno.“

Byl odporný. Zároveň ji však zvláštním způsobem dojímal.

"Dobrý den, vy jste bratr Pěvec, že? Našel jsem velmi zajímavou listinu s vaší značkou!" rozrazil dveře cely kláštera Vratislav, následovaný Salvátorem.
"Tu o Svatopluku Krlci, že?" zvedl se z lože mnich. "Ani nebudu zapírat. Napsal jsem ji, přestože to byly samé lži. Dostal jsem za to váček grošů. Urozený pán by se pro takový ani neohnul, ale mnoha sirotkům by změnil život. A když vytáhnete bližního svého z nouze, stojí za to zhřešit, nemyslíte?"
"Skvěle, tak nám to ještě zopakujete před králem a bude pokoj!" nadchl se Vráťa.
"Bůhví jestli!" zavrčel Salvátor. "Cítím dým, a určitě nejde ze svíček!"