DMD č. 20. pro 20. 4. 2025. Téma: Pro někoho odpad pro jiného poklad

„Dazaii, okamžitě mi to vrať, ty maniaku posedlý sebevraždou!“
Chuuya křičel a pokoušel se dosáhnout na obojek. Dazai he držel ho Chuuyovi nad hlavou a provokoval ho, aby se stavěl na špičky a skákal do vzduchu. Jako opravdový pes.
„A pročpak?“ posmíval se. „Kdo by stál o takovou starou věc? Vždyť už je celý oprýskaný. Koupím ti nový, ty můj pejsku, ať vypadáš k světu, až tě vezmu na procházku.“
„Dej to sem!“
Chuuya použil svoji speciální schopnost, vznesl se trochu do vzduchu a obojek Dazaiovi vytrhl. Nikdy to nepřizná, ale první dárek, co kdy dostal, je pro něj cenný.

Syn je v rozpacích.
Jak víme, o otci se doma nemluvilo. Když už náhodou ano, zaznívalo z úst dědečka a tety zhruba toto: Sobec. Zbabělec. Pláchnul si. Nechal vás tu. Gauner. Rváč!
Ví, že odešel za hranice.
To proto se musel od brzkého věku tak moc snažit. Zapadnout. Vymanit se z emigrantova stínu…
Dědeček Neugebauer ve skutečnosti není zapřísáhlý komunista, naopak. Jde mu však, téměř fanaticky, o budoucnost vnuka. To znamená sehnout se - alespoň na oko…
Jak do toho všeho ale zapadá medaile Hrdiny SSSR?
Marek znovu rozloží novinový výstřižek.
Chvíli na něj zírá.
A schová do zásuvky nočního stolku.

Kristina Kochanská se na palubě vesmírné kocábky zabydlovala nerada. Spojení s mateřskou dimenzí se přerušilo a ona byla nucena trávit čas po boku líného váguse, divné kočkovité šelmy a uklízecího androida. Ten jí dělal starosti, hlavně jeho nezvyklá ubikace.

„Krytone, je tu tolik věcí. Napadlo tě, že bys něco vyhodil?“

„Slečno Kochanská, jste tak neznalá. Víte, co se říká… pro někoho odpad, pro jiného poklad. Třeba tyhle svorky… drží jako židovská víra. Používám je místo kolíčků na prádlo. Nebo prázdné kelímky. Až budou problémy s vnitřní komunikační sítí, můžeme je využít jako provizorní telefon.“

„Krytone, ty máš opravdu velký problém.“

Konal sa tu každý rok, na námestíčku tesne veďľa katedrály. Bazar starých vecí, pozostalostí a predmetov, ktoré by mohli byť užitočné.. niekde inde.
Nora zbožňovala preberať sa starými vecami a dávať im zmysel. Pravda, reštaurovanie vecí nebolo ktovieako platené, ale uživila sa.
Napríklad ten hrnček. Pri prvom pohľade strašne škaredý. Rôzne zlaté a strieborné linky brázdili povrch bez akéhokoľvek vzoru.
Pod tými linkami sa určite skrývali praskliny. Bola to stará technika opráv. Hrnček sa zalepil a každá prasklina hrdo využitá a spevnená.
Podobne ako sa hoja zlomeniny.
A možno brázdy na duši.
"Dva mediaky, slečna".
S úsmevom zalovila v mešci.

"Potřebujem prachy, jinak Řím zbankrotuje!" udeřil pěstí do stolu Vespasian.
"Tati, opravdu jsme na tom tak špatně?" zareagoval Titus.
"Synu, od doby, co přibili toho magora na kříž, jsme na tom nebyli tak zle. Zvyšte daně!"
"Pane, to by mohlo vyvolat nepokoje," kontroval věrný Gaius.
"Tak uvalíme novou daň! Mám tady plány na novej amfiteátr. Chci ho postavit dřív, než si pro mě smrt přijde, ať si mě lidi navěky pamatujou! Ale z čeho to zaplatíme?"
"Nero měl kdysi takový neotřelý nápad. Víte, který lidský odpad se dá zpeněžit, pane?"
"Hovna se fakt daj prodat?!"
"Ne, to druhé, můj vládče."

To dopadlo. Jeho plány ho dostaly do vězení, a jeho cíle byly retrospektivně pitomé. Tak co, klient si ho nevybral jako obhájce na základě hry. Jeden exot nebyl důvod pro plány zahrnující vraždy.

Kristoph byl odhozený. Od Klaviera to chápal. To si zasloužil. Ale Phoenix? Ano, Kristoph ho chtěl zničit, ale byli partneři. Něco k němu cítil. Pro Phoenixe byl jen součást plánu. Rozptýlení od toho, koho doopravdy miloval.

Ale ve vězení za ním přišel někdo nečekaný. Daryan. Klavierův bývalý kamarád. Taky zabíjel.

Dřív se neměli rádi. Ale tady rádi viděli známou tvář. Spolu nebyli osamělí. Časem se stali nerozlučitelnými.

Papírek k papírku, co nechávají válet studentky Jiskropšouku, a máme docela solidní sbírku.
Ano, jsem masochista. Proto ji občas prolistuju a úpím.
„Nemůžu se koukat, jak pořád trpíš,“ povídá Gwen. „Nechceš ten materiál využít nějak účinějc?“
„Jako jak, účinějc?“
„Otop. Podestýlka sovám. Ém...“
„Origami?“ navrhuje San.
„Já ale netrpím... teda, já ale trpím ráda. I když...“ oko mi padne na naprostou zhůvěřilost, „chtělo by to probrat. Tadytu věc s těhotným Snapem klidně recykluj.“
Zazní hlasité ticho, které přehluší veškeré zvuky. Otočím se, ale zahlédnu už jen mizící stín.
„To nebyl on, žejo. To určitě neslyšel.“
„Jak bych ti to řekla...“

"Učiním z vás rybáře lidí."
Rybáře, nikoli ty, kdo ty ryby mají čistit.
Jak je jednoduché soustředit se na všechno to špatné, v lidech kolem nás, i v nás samotných.
Svět kolem je jednou velkou skládkou hříchu a zloby, zkrátka odpadu.
Ale Bůh v každém z nás vidí drahokam nedozírné ceny.
Navzdory tomu, jak jsme se 'ušpinili' pro něj máme hodnotu.
Nejen my osobně, ale každý z těch, se kterými se setkáváme.
"Zahodit" člověka znamená zahodit ten nejcennější poklad, vykoupený krví.
Odsoudit znamená postavit svůj úsudek nad Boží záměr.
"Amen pravím vám, celníci a prostitutky vás předcházejí do Božího království."

Quirrell stál jako kouzelník za starou belu. Ale když šlo o to na někoho se přisát, Voldemort si nemohl vybírat. A i když by někdo jeho poškozenou rozervanou duší považoval za velmi opotřebovanou a akorát tak na vyhození, Quirrell ji střežil jako nejcennější poklad. Docela k ní přilnul. Doslova.
„Quirrele, kámo,“ oslovil ho Voldemort, „pojďme něco podniknout.“
„Ale můj- tedy Voldemorte,“ opravil se ihned, „musím ještě opravit práce.“
„Prostě dej všem B- a bude.“
„To je podlé,“ ocenil jej Quirrell.
„Díky, jsem Pán zla,“ ušklíbl se Voldemort. „Zajdeme do kina.“
„Taková normální holka?“ rozzářil se Quirinus.
„Jasně. Vyrazíme na rande.“

Christophsis měla smůlu. Fronta se přes ní převalila několikrát a podle toho to na ní vypadalo.
"Zkiffeně! Mám zase poškrábaný celý brnění," remcal Mossi, "Gweeen, nemůžeš...," následovalo všeříkající gesto.
Gwen máchla rukou. Rozbité krystaly se úhledně uklidily. Mossi se zavrtěl v palebné pozici.
"Dík, Mistře."
Gwen ho poplácala po rameni.
"Ještě něco?"
"No," řekl Berek, "nějaký ty plecháči by mohli bejt. Mrznou nám tu zadky už dlouho."
"Plecháči tu budou co nevidět. Kluci, pamatujte, střílet do krku, Izisca říkal, že potřebujou hlavně elektroniku."
Předhánět se v přesné střelbě a k tomu dát místním sběračům možnost výdělku? Co si přát víc?