DMD č. 20. pro 20. 4. 2025. Téma: Pro někoho odpad pro jiného poklad

Onfim si dělal domácí úkoly.
Seděl během letního podvečera na lavici před domem a se špičkou jazyka vyplazenou pomalu a pečlivě vyrýval do měkké březové kůry jedno komplikované písmeno za druhým.
Větřík mu čechral světlé vlasy.
Odhrnul si je z čela a aniž by si toho sám byl vědom, začal si malovat.
Vzpomínal na kostelní ikony, a tak nakreslil plavovlasého svatého Jiří, jak jezdeckým kopím probodává nepřítele. Tohle jednou budu, pomyslel si.
Vyškrábal vedle rytíře šest písmen svého jména.
"Onfime," zavolal jeho kamarád Danylo, "pojď si hrát ven!"
Onfim vstal a šel.
Vítr zatím odnesl březové dílo kamsi na smetiště.

Šli jsme po pláni, kde zem praskala. Všude kolem se válely podivné útvary, které připomínaly zkamenělé květy, některé zářily slabou modrou.
"Tady nikdo nehledá,“ utrousí Bandita. "prý je to mrtvá zóna.“
Nakloním se k jednomu útvaru. Zlehka ho zvednu a on se mi začne kroutit v dlani, jako by vnímal směr. Když ho otočím, ztuhne.
"Ono je to živé?“ zamračím se.
Bandita přikývne. "Tomu, kdo ho našel říká, kudy má jít.“
"Tak to asi nebude odpad, co?“ řeknu s úšklebkem.
Zase jdeme podle cizí vůle, ale se zvláštním klidem. Protože někdy tě k pokladu dovede právě to, co ostatní přehlížejí.

Naprostá většina psů jsou popelnice. Dokonce i za všech okolností důstojný pan Bert za nejlepší parfém považoval řádně uleželého kapra.
Midshipman je profesionální vysavač s heslem "hlavně nenápadně". Aniž by si toho bocman všimla, je schopen sebrat prakticky cokoliv. Bocman mu potom z tlamy loví nejrůznější poklady - použité papírové kapesníky, igelitové sáčky, okoralý kus chleba.
Zatím největším úlovkem byla žába. Dokonale mrtvá a samozřejmě řádně uleželá. Z tlamičky midshipanovi nenápadně trčela jen nožička, když si toho bocman všimla. Po zjištění podstaty úlovku nejprve poněkud nedůstojně zaječela. Následovalo nekompromisní zabavení doprovázené barvitým komentářem.
Nic mu nedopřeje. Přece není žádnej zatracenej žabožrout.

Cestovat v ženských šatech bylo… ostudné. Kráčel se sklopenýma očima a snažil se nezamotat do protivně dlouhých sukní. Ulevilo se mu teprve poté, co vyjeli do opuštěné krajiny.
Elin se pozorně rozhlížel a průběžně porovnával krajinu s mapou. Nakonec zastavil u brodu přes široký potok.
„Potřebuju si rozmyslet další cestu. Vezmi Koníka na pastvu, ať si odpočine.“
Mikael sledoval pasoucího se koně, když se v trávě něco zalesklo. Radši se šel podívat. Koník se nesměl zranit!
Pak ji uviděl. V trávě ležela… kdysi určitě milovaná, ale teď odhozená… flétna.
Okamžitě v něm zabublala radost a zakázaná magie.
Má… nebo nemá?

„To nemyslíš vážně!“
„Hele, ségra, ty ses s ním rozešla, ne já!“
„Blbečku. Jsem se nerozešla. Vypařil se!“
„Jenže pořád tahá béčka. A chce mě u toho.“
„A na mě kašleš!“
Naházel poslední karabiny nahoru do kletru a zatáhl šňůru.
„Jak ti asi pomůže, když nepojedu?“
„Loajalita, třeba. Charakter. Říká ti to něco?“
„Vědělas, jakej je. Odjakživa střídal holky jako fusekle.“
„Mě miloval!“
„Kotě, mám s ním dát řeč?“
„Kašlu na něj! Doufám, že sletí a natluče si čumák.“
„Snad ne. Budeme na jednom laně.“
„Ty, Tome, myslíš, že by to mohlo pomoct?“
„Rozbitej nos nebo si promluvit?“
„Asi obojí.“

Z chrámu zbyla jen kostra, ohořelé trámy a kameny se stopami od blasterových střel.
Všechno cenné, knihy a holokrony a krystaly z mečů, už Impérium dávno odvezlo. Jen v pokojích zbylo pár osobních věcí. Možná, že se místní o rozkazu dozvěděli včas, že zaslechli varování dřív, než dorazila místní klonová posádka. Že těch pár starých rytířů, kteří to nikdy nedotáhli na mistry, nikomu nestáli za námahu.
Pod hmyzem prožranou matrací našla Aco meč - vyřezávaný jílec a dřevěná čepel. Tréninková zbraň. Nepatřila na pásek vedle DC-17.
Ale klonoví vojáci zase nenosili meče, ty patřili jen generálům.
Stará pravidla už dávno neplatila.

Felix za sebou tlačil těžkou káru a potil se v letním slunci.
„Zatracené pátky! Zasrané amfory!“
Pátek byl odpadní den. V jiných domácnostech si dávali své střepy odvážet, jeho pán byl ale držsestercle a tak se s nákladem hnusných, od oleje zapáchajících střepů trmácel sám.
„Zasrané amfory! Mehercle!“ zaklel, když se palcem v sandálu kopnul do ostrého kamene.

Felix se potil v letním slunci, byl zaprášený a usilovně pracoval na kvalitním úpalu.
„Úžasné! Tahle je z Tripolisu! Plnili ji nějaký Isidor s Hyacintem!“
Střep opatrně položil mezi ostatní, které ten den vykopal.

Monte Testaccio, skládka nad skládky, vydala své poklady.

Artefakt kmene Yuma, kterej dotáh salemskej profesor, vypadal, že ho šakal vyhrabal na smeťáku. Změť kořenů bavlníku pokreslená jak pětiletym děckem. Prej má velkou sběratelskou hodnotu.
Profesor a Naty se právě snaží přesvědčit našeho sběratele, aby za něj vyčenžoval sošku Hwame.
Frank ťuká prsty vo volant. Bizon ve mně vodpočívá.
Já na zadnim sedadle vobjímám sám sebe a v hlavě mám černotu.
Až vrátíme sošku, až zabouchnem dveře, až uklidíme, vrátí se všichni do svejch dokonalejch životů. Já pudu hledat mámu a dál nevim.
Nakonec skončim jako dýler nebo smažka.
Jsem nic.
„A dost,“ řekne Frank vostře, „ty máš cenu.“

Ztratili jsme. Ztratili jsme co? Sebe. Odraz v zrcadle, vlastní tvář. Odpověď na otázku. Možná i otázku. Zbyly jen otazníky.
Ztratili jsme. Ztratili jsme co? Tebe. Možná jeden druhého. Prvního? Prvního máje. Lásky čas, ale pro nás konečná, prosíme vystupovat. Čas běží pozpátku, uniká do nicoty před.
Ztratili jsme. Ztratili jsme co? Drobnosti. Mušli z letní dovolené, řetízek z poutě. Pro ostatní bezvýznamné, ale pro nás byly vším. Slyším její šumění. Ale není. Jsme? Snad ještě chvíli ano.
Ztratili jsme. Ztratili jsme co? Všechno. Smysl a touhu. Touhu po druhém? Po životě. Jsme? Už ani tolik ne.
Ztratili jsme.
Se.

Vážené občanstvo!

I letos se potvrzuje, že kreativita naší městské části nezná mezí.
Na třetím místě se umístil inovativní projekt „Letenská hořkost.“
Tým nadšených melancholiků sesbíral a následně destiloval slzy z rozchodů nešťastných párů zpod letenského kyvadla. Výsledkem je unikátní parfém Esence melancholie.
Stříbrnou medaili vybojovala ekologická elektro-noise kapela s proměnou nesprávně zaparkovaných elektrických koloběžek na hudební nástroje.
Zlatou medaili a titul „Upcyklační mistr Letné“ získává vizionářský projekt „Ticho, ku..a!“
Autentické zvuky fotbalových zápasů, zkomprimované a vyrušené zápornými frekvencemi.

„Antifrustrační toaletní papír z plakátů politických stran“ musel být bohužel po nervózních stížnostech sekretariátů vyřazen.
Hnutím docházely finance na dotisk.