Dobrodružství Priscilly královny pouště

(Pozn.: drabble navazuje na tuhle scénu :) )
Probudily nás zvuky. Slyšel jsem, jak Adam fňuká a noruje pod deku, zatímco Bernadette na něho syčí aby koukal kurva vstávat.
„Co se děje?“ zamžoural jsem. Bernadette ukázala na okno. Já tam viděl jen australskou noc, ale ona měla lepší oči.
„Jsou tam.“
„Kdo?“
„Domorodci. Maorové.“
„Už ne, proboha!“ ozvalo se zpod deky. „Felicie už dneska nevystupuje. Je unavená!“
Otevřel jsem okno.
„Víte o tom, že jsou tři hodiny ráno? Dámy se musí vyspat!“
Ze tmy svítily rozzářené půlměsíce úsměvů domorodých obyvatel. Vzdal jsem to.
„Ale naposled!“
Půlměsíce se nadšeně rozkývaly nahoru a dolů.
Povzdechl jsem si.
„Holky..? Na scénu!“