DMD č. 05. pro 5. 4. 2026. Téma: Osamělé vrznutí

Vzduch místnosti voněl vůní dřeva. Taky že v ní nic jiného než dřevo nebylo. Místost kdysi dávno někdo vyhloubil ve kmeni starého dubu. Jediné světlo pronikalo dovnitř skrze průchod, velký tak na jednu skrčenou bytost.

Uprostřed místnosti byla stará truhla. Zámek na ní byl dřevěný, ale pant, pant víka truhly byl z kovu. To byla jediná vyjímka.

V truhle bylo uschováno tajemství. Tak tajemné, že už na něj všichni zapomenuli. Ale to tajemství nezapomenulo.

Pamatovalo si, kdo ho zavřel. A že se blíží čas změny.

Ozvalo se vrznutí. Pant povolil.

Do místnosti na chvíli přestalo pronikat světlo.

Tajemství je venku.

"It's really pathetic, your insistence of dying alone, for the 'good of many'," the voice of her captor sounded almost bored in Swan's mind. "Why not live to fight another day? What happened to not leaving people behind?"

The agent answered only by dignified silence.

"You always think you are so much better. More moral. Your conscience and your hands clean. But are they really? Isn't that just a little, tiny bit hypocritical and selfish? Why not give them a choice to die for you?"

The images that followed almost didn't let her notice the creak of ship boards underfoot.

Ještě kousek, plížil se Ryko ke dveřím. Irena se držela těsně za ním. Už se natahoval po klice, když v tom-

Vrznutní podlahy. Jedno jediné, ale ve večerním tichu zaznělo jako výkřik umírajícího tvora.

Ryko i Irena ztuhli a zatajili dech.

Jedno zafňukání, pak druhé, a pak se Robin rozplakal naplno. O vteřinu později se k němu přidal Rylan. A všichni věděli, že za pár minu se ve dveřích objeví Sofiina rozcuchaná hlavička.

Irena na Ryka vrhla pohled, který vydal za tisíc slov.

„Ráno zajdu za truhlářem, ať se na to prkno podívá,“ zavrčel a poraženě se vrátil k postýlkám.

The snow-covered forest was simply silent. No rustling of small animals in the underbrush, no birds tweeting, cawing, or whatever they're doing. No distant human-made sounds, no aeroplanes overhead, no automotive engine hum. There was no wind in the trees either, not even a lone creak of an old tree trunk.

I stood still, holding my breath, savouring this little bit of magical perfection. A moment of quiet respite from the world that has always seemed too loud.

A quiet, liquid sound broke the magic of the moment. The dog looked at me guiltily as he 'marked' a nearby tree.

Po ničem netoužil méně než znovu usednout do kokpitu vedle Siriuse Blacka – šílence postrádajícího jakoukoli disciplínu, pud sebezáchovy a možná i velkou část mozku.

Let PA113 z Edinburghu do Milána měl trvat 2 hodiny 30 minut. Na spoj byl nasazen Boeing 737, který měl svá nejlepší léta nenávratně za sebou a momentálně procházel větší údržbou téměř každý měsíc.

Během pojíždění na dráhu stroj drncal jako koňský povoz a motory po nastavení maximálního tahu zněly jako cirkulárky. 

„V1,“ zahlásil Snape.

Dvě vteřiny nato Black odlepil letadlo od ranveje. 

V ocasní části trupu zaznělo zlověstné vrznutí, které nemohl slyšet nikdo na palubě.  

"Není dobré, aby byl člověk sám. Učiním mu spásu proti němu."

Ve stvoření je jen jednou hodnocení 'není dobré'. Když se pro člověka nenajde partner pro vztah. 

Žena je stvořena do vztahu. Muž má porovnání - život o samotě, versus život po něčím boku.

"Proto opustí muž svého otce i matku, přilne ke své ženě, a stanou se ti dva jedním tělem."

Navzdory staletím zdvižených prstů, tenhle text má pramálo společného se sexem. Sexualita je částí lidské osobnosti, jednou z fazet vztahu. Není však jediná, ani nejdůležitější.

Jde o to, abychom se jeden o druhého starali jako o součást vlastního těla.

Milada nechce spát. Spánek by vyústil v probuzení. Nechce se probudit. Probouzení bolí.

Sedí a jemně se kolébá. Chce být zase dítě, malé dítě, která nezná velký svět. Chce být nevinná.

Tady není rozdíl mezi dnem a nocí. Zírá do tmy. Jako by usilovné zkoumání odstínů temnoty mohlo přehlušit vzpomínky, které před očima naskakují.

Tichounce brouká. Všechny písně, které zpívala kdysi dávno, když ještě byla sama sebou. Tam doma, v kostele obklopeném tichým hřbitovem, kde leží její předci kam až paměť sahá.

Ona tam ležet nebude. Zavře oči, aby zahnala lítostivou slzu a únava ji přemůže.

Do ticha vrznou dveře.

Konečně po hodině ve vlkých podzemních chodbách našla technickou místnost. Evidentně fungovala jako sklad, pracovna i jako provizorní serverovna. Bylo tu pár stolů s rozebranými servery a v koutě dva racky.

Všechno notně zapadané prachem, co ji ale nejvíc překvapovalo, že některé ze serverů stále bězely. Tady bude muset být opatrná, tohle určitě viselo na starém Netu a poběží na tom zajímavá sbírka malware.

Našla si vhodný port a chtěla se připojit, když najendou zaslechla vrznutí dveří. Zastavila se. Po cestě zaručeně nikdo nebyl. Zkusila, jestli ještě má v dosahu kamery, co hacknula při vstupu do tunelu. Samozřejmě, že ne ...

Cesta po bývalé železnici je nudná. Nepostřehnutelně stoupá, a tady, na začátku, není v nejlepším stavu. Více než půlmetrové jámy bývají při vytrvalých deštích zaplněné vodou, která stráží jejich hloubku.
Dneska jsou jen kaluže na dně.
Opatrně kladeš nohy na vyvýšeném okraji cesty, netušíš, jak moc klouzavé je zdejší bahno.
Míjíš odbočku k palírně whisky; tahle zastávka nebude pro tebe.
Konečně doháníš poutníka, kterého stíháš poslední kilometry.
Nudná cesta v hovoru lépe uběhne a zase si zahraješ na místního průvodce. Znáš tu už skoro každý kámen.
Mračna na obzoru mohutní.
Z křoví se znenadání ozve skřivan.
Jaro je za dveřmi.

Dveře Otova pokoje vrzly. Ota zahlásil:

"Jdu se projít."

"Tak pozdravuj tu kamarádku," reaguje Scholastika.

"Nebude tam žádná kamarádka."

"Tak prostě toho, s kým budeš komunikovat," doplní Lev.

Na to odpoví Ota vágními úvahami, koho všechno může či nemůže potkat a zaklapnou za ním bytové dveře.

Scholastika ani Lev nejsou nedůvtipní a je jim jasné, že za vycházkami není čerstvý vzduch, ale potřeba komunikovat s někým přinejmenším telefonicky mimo dosah rodičů. Lev přemýšlí, jaká mravní naučení má Otovi dát. Dříve než bude pozdě.

Ota se vrací záhy. No, pravděpodobně by nestíhal nějaké vrznutí v jiném smyslu slova, pomyslí si Lev.