Příroda

Lidi prý mají nějaké svátky a volno. Nevypadalo to tak. Člověk pobíhala po bytě, pořád nosila věci odněkud někam, utírala nábytek a čistila kdeco.
Nakonec hromadu věcí naházela do kufru a nasypala nám druhou, štědrou misku jídla.
Krátce nato odjela i s kufrem. To nevěštilo nic dobrého.
Večeře byla vydatná. Ještě druhý den odpoledne jsme usilovně trávili. Večer byly obě misky prázdné a člověk stále nikde! No to snad ne!
Dnes je den třetí. Začínáme mít hlad a jsme naštvaní. Člověk stále nikde a miska je prázdná.
Až se objeví, my jí to pořádně vyúčtujeme!
Týden s ní nebudeme mluvit!

Osobité pokrývky hlavy mívají různí ptáci, ale u nás je tahle jedinečná. Rozvinutá je bohatá, ale dá se sklopit, a potom milý pták vypadá opravdu rebelsky.
Dudek každopádně míval pověst nekonformního vyděděnce. Byl nazýván (a právem) smradlavý pták, kolovaly drby, že nedodržuje základní hygienu a v hnízdě má naděláno. Zápach však způsobuje sekret, který slouží jako ochrana před predátory.
Kupodivu ve Francii se naopak jeho jménem označuje „velké zvíře“, zato v Rakousku domýšlivý pitomec.
Pro svou odlišnost hraje dokonce významnou úlohu v magických praktikách. Od předpovídání počasí nebo věštění úrody až po výrobu zneviditelňující masti nebo odhalování tajností a klamů.

Můj druh je náladový a vůči lidem asociální a nehodí se moc na ukazování lidem, říkali.
Moje člověk je věděc, a tak hypotézu zkusila ověřit. Když už mám ráda návštěvy, proč bych nezvládla i předvádění se na stánku, že jo? Trvalo jí celý rok a tři čtvrtě, než na to přišla.
Lidi jsou takové... tupé pomalé stromy. Musíte jim dávat jednoduché pokyny.
Visení mimo úkryt: chci se nechat omatlat.
Zalezení do úkrytu: nechci.
Klidné sezení v ruce: můžete hladit.
Zalezení pod druhou ruku: Nesahat.
Nadávání: Chce se mi čůrat, máš přesně 0,3 s na to přendat mě do boxu.

Veliké hejno žlutozelených papoušků andulek táhne australskou pustinou.
Je nutné pít, to však znamená nebezpečí. Právě u vody mohou číhat dravci.
Hejno postupuje spořádaně. Přilétá k místu, kde se ojedinělá říčka rozlévá doširoka, a pomalu klesá ve vlnách. Nejnižší skupina andulek se napojí, ostatní poletují kolem.
Pozoruje je raroh, elegantní lovec v tmavém fraku. Tolik potravy naráz!
Takže, kterou?
Andulky se třepetají ve vzduchu, míhají se před očima. Jednu rychle střídá druhá. Raroh neví, kam se vrhnout.
Jedny dopily, další nastupují. Raroh krouží kolem proměnlivého pestrého mračna, stále zmatenější.
Hejno už se zvedá a odlétá. Neuvěřitelné, ani jedna nedošla úhony.

V hloubi australských pralesů zpívá a tancuje podivuhodný pták, lyrochvost nádherný.
Honosí se elegantním peřím, ne zvlášť pestrým, je z těch, kteří sázejí na nenápadnou eleganci. Ovšem světlá vzdušná ocasní péra, která vysoko zvedá a přehazuje přes hlavu jako závoj, mají neodolatelný půvab.
To však není to hlavní. Lyrochvost patří k pěvcům, ačkoliv je pro ně naprosto netypický.
A hlasové ústrojí má nadmíru vyvinuté. Když zpívá, dokonale napodobuje nejrůznější zvuky.
V repertoáru má všechny možné sousedy, což leckterého ptáka plete.
A v současnosti se ani tomuhle obyvateli džungle nevyhnula civilizace. Takže od něj uslyšíme motorovou pilu, nebo také spoušť fotoaparátu.

Dnes jsme měli první volný den. Mladýmu se konečně začalo objevovat normální peří, a tak jsme ho mohli odlifrovat do školky a vyrazit na lov společně.

To byste neřekli, jak taková jednoduchá věc může jednomu chybět. Už není nutné šup šup rychle něco urvat, frr zpátky, a příště se vyměnit. Takhle se dá spolupracovat, nahánět ryby jeden druhému, mít prostě i trochu zábavy.

Najedení, šťastní, a spokojení jsme s ženou vyskočili na břeh a vydali se pro naši ratolest. Ale očividně jsme dneska nebyli jediní. Z té strkanice a veselého štěbetání zaléhají uši, ale nám stačí jen zavolat. "Tady, prcku!"

Pozvolna plynou vody Lotu jihem Francie směrem ke Garonně.
V kraji stejného jména se k němu blíží Celé v rozverných meandrech. Vlní se mezi vrchy porostlými lesíky zářivě zelených středomořských doubků.
Ale břehy Lotu jsou zadumané. Nad pokojnou řekou ční vysoké skály, bělavé a narůžovělé, místy polité tmavě modrým manganem. Dolů visí popínavé rostliny a šlahouny ostružin. Najdeme tu převisy, pod nimiž pradávní lidé nacházeli útočiště.
Před Cahors, krásným staroslavným městem, se klene skvělý most s věžmi, jako náramek pro řeku. Ta si ho v zrcadle zálibně prohlíží a ve správném světle se most a odraz slévají v dokonalý celek.

Učumená mučenka. Čmelíci číhají v srsti jelena blejícího na čihadlo.
Blé.
Mučivé čim, čim čečetky, i ona jest začmelíkována.
Činčila čistí čumáček.
Taky čmelíci.
Mučenka čeká. Čmelíci jí nehrozí.
Čmelák číhl mučenku. Čečetka čuje nepřístojnosti.
Čmelák tančí čaču v květu mučenky. Ta slast! Očesává tyčinky.
Mučenky nezúčastněně čumí. To umí.
Čmelák bzučí z květu na květ.
Orgie.
Hloušť si šťastně štěbetá. Čenichá. Drbe se.
Čmelíci jsou všude.
Jelen očichává mučenky. Nebezpečí?
Často len je jelenem zhltnut. Co čeká mučenku?
Jelen, trouba, troubí.
Už zase.
Blé.
Čmelák zabzučí, jelen se lekne...
Crrrrr.
Moč crčí.
Vodopád
žluté
nechutnosti.
Čvacht.
Mučenka je umučena.