Továrna na Absolutno

Ztemnělou ulicí vítr žene zmuchlané noviny. Při zdi se plíží stín. Klobouk hluboko do čela, límec kabátu ohrnutý vzhůru.
V průchodu skřípe v průvanu vývěsní štít koloniálu, který zavřeli už před lety. Stín se naposledy opatrně rozhlédne, nikde nikdo. Zrezivělá roleta krámu se s nepříjemně hlasitým rachotem povysune. Stín se rychle shýbne a zmizí v tmavém otvoru.
"Už tě čekáme, bratře."
Sestoupí po schodech do sklepa, otevře těžké opancéřované dveře.
Jakoby se ocitl v jiném světě. Starosti mu kloužou z ramen spolu s pláštěm. Náhle se cítí tak... čistý. Ideály mládí se zase zdají uskutečnitelnými.
V koutě tiše pracuje Karburátor.