DMD č. 21 pro 21. 4. 2013. Téma: Stará škola

Na první pohled vypadal jako hloupý vesnický balík. Během pěti minut se stihl v baru porvat se čtyřmi kadety. Chris Pike si v první chvíli myslel, že je to nějaký omyl.
Zatímco ti čtyři vytírali s klukem podlahu, Chris si v duchu znovu projel jeho záznamy. Ten kluk sem jednoduše nepatřil a dával to okatě najevo. Abyste si v Nejzazších Prčičích hráli na Jamese Deana a klouzali po šikmé ploše, na to nepotřebujete percentil 99.
Když mu Chris poradil přihlásit se do Flotily, poslal ho Jim do háje.
Druhý den ráno dorazil na poslední chvíli k zápisu. Střízlivý a rozhodnutý.

Schylovalo se k půlnoci, když se jí objevil ve dveřích. Vypadal mnohem starší než ty děti, co sem obvykle lezly, ale nabídla mu perníček. Bontón musí být.
"Simvás, perník," odbyl ji netrpělivě. "Krb tu máte, ženská?"
Potěšeně přikývla. Šlo to nějak rychleji než obvykle.
Sklonila se nad krbem a začala mumlat čarovná slova.
"Ježíš, ženská, vy jste fakt stará škola," utrhl se na ni, vytáhl z kapsy nějaký klacík a v krbu to zaplálo jasným plamenem. Vyjekla, když oheň ještě ke všemu zezelenal.
"Mějte se," ušklíbl se. Vstoupil do krbu.
"Bradavice!" a zmizel.
Ještě hodinu se pak zkoumala před zrcadlem.

„Táto! Tatínku!“
Vyhrkla a vytrhla se pastorovi z ruky. Rozeběhla se rozbahněnou ulicí. V chatrných botičkách skákala přes kaluže vstříc muži v kapitánském klobouku.
„Fanny!“
Vrhla se mu do náruče. Sevřely ji udřené, drsné ruce bývalého rybáře. Přitulila zrzavou hlavinku na mužovo rameno. Zlatá epoleta ji studila na uplakané tváři.
„Táto,“ zašeptala, „maminka umřela.“
„Já vím, Fanny... Já vím.“
I on měl oči zamlžené slzami. Ruce ji stiskly ještě pevněji...
To bylo naposledy, kdy ji sevřel v otcovském obětí. Roberta Doylea život naučil, že na palubu city nepatří. Už nebyl otec a ona dcera. Zbyl jen kapitán a jeho plavčík.

Jeden z pánov v šedom obleku sa obrátil k druhému a potvrdil: „Strhnúť. Na náklady majiteľky.“
Druhý pán výsledok zapísal na papier a zbalil ho do koženej aktovky.
Starenka prižmúrila oči a výhražne dvihla metlu. „Čo tým myslíte, strhnúť?“
„Mladá pani,“ prvý pán vysvetľoval. „Toto sú štátne lesy. V katastri o vás nemáme záznam. Nebolo vám vydané stavebné povolenie. Budete sa musieť vysťahovať. Toto tu,“ obrátil oči k plafónu, „pôjde dolu. Poklona.“ Zarazil si širák na hlavu a dal sa na odchod.
„Okrem toho,“ dodal druhý pán s rukou na dverách, „nikto vám nevydá kolaudačné rozhodnutie na stavbu z perníka.“

Noviny se ve čtvrti Sta bran lepí na stěnu. Proto každý mohl slyšet jeho vzteklý výkřik. Přestože židé jsou národem slov, podobal se zvuk, který vydal, spíš krákorání havrana. Popravdě řečeno i sám ctihodný rabi se podobal havranovi, ale to rozhodně není vhodné zmiňovat.
„Ten hlupák Ben Jehuda snad uspěl,“ oznámil všem a nikomu.
V úzkých uličkách Mea Šarim se jeho hlas rozléhal víc než zvony ve Starém městě.
„Z té vesnice vedle Jaffy udělali hebrejské město. Takové zneuctění svatého jazyka!“
Nevěřícně zavrtěl hlavou.
„Hebrejština by se měla nechat spánku a modlitbám,“ dodal potichu. „Probouzení mrtvých může přinést jen smůlu.“

Evropa žije v míru...zatím. Možná proto jedna z jejích zemí přišla s nápadem, zahrát si na zvrhlost z doby nedávno minulé. Několik dobrovolně přihlášených účastníků míří do reality show. Hrát si na koncentrační tábor je vskutku zvláštním potěšením. V budoucnu to však bude spíš jen zajímavá podívaná pro miliony televizních diváků. Možná to bude zábava i pro hráče v rolích dozorců, kteří budou studovat dobové materiály, hlavně zajímavé metody mučení. Stará dobrá nacistická škola velmi dobře uměla člověka ponížit, rozdupat jeho osobnost a zničit jeho tělesnou schránku. Jakpak se budou bavit vězni? Zůstanou pak všichni ještě těmi samými lidmi?

Kurik se na malého žebráka zaraženě díval. "Co tu, sakra, děláš, Talene? Poslal jsem tě přece do školy."
Chlapec se ušklíbl: "To byla ohromná škola. Samý nudný knihy, nauč se to nazpaměť od strany jedna do strany padesát... Tohle nepotřebuju, víš? A taky jsem tam furt měl hlad. Tady si vyžebrám a ukradnu dost na jídlo a ještě mi zbyde. A nikdo mě nehoní, co musím a nesmím. Neboj se, táto, poradím si."
Sparhawk trochu zvedl obočí. "Opravdu jsem slyšel slovo "táto", Kuriku? Myslel jsem, že před sebou nemáme tajemství."
Kurik se bolestně ušklíbl. "Hodláš to ze mne vytáhnout, co?"

Člověk se učí tím, že do stejných řek vstupuje i nevstupuje a že po jejich vodě pouští své názory. Všechno totiž podléhá entropii a jen to, co se jí přizpůsobí, přežije. U příběhu je třeba pamatovat, že roste a dospívá (mnohdy v jiném čase než autor sám) a bude-li mu zabráněno ve změně, zakrní (oba). Zbudou jen oči pro pláč vyloupnuté z hlavy pevně si stojící za svým (doslova, protože neměnné názory způsobují slepotu).
Je-li člověk o něčem pevně přesvědčen, měl by si pro jistotu hýčkat i druhý (třetí a čtvrtý) názor. Nikdy totiž neví, kdy se mu budou hodit.

Byla to ještě "stará škola" tahle stará škola. Slušně zvedala střechu na pozdrav, když kolem ní prošla dáma či pán. Slečnám říkala "Ruku líbám".
Byla každý den vzorně upravena. Pečlivě naleštěná okna, zářivě červené střešní tašky, bytelné dubové dveře promazané, aby panty neskřípaly, upravená fasáda - ždyť kolik práce to stálo ubránit se sprejerům!
Nedbala však pouze na zevnějšek - i podlahy měla vzorně umyté a parkety nalakované! Lavice hezky srovnané, zbavené nalepených žvýkaček, vyrytých srdíček i prasátek, napsaných telefonních čísel i nadávek.
Ve dne dávala vzorně pozor na studijní proces mladých mozků a v noci... Nu, to ví jenom ona sama.

Prolezli ji třikrát. Každé patro, půdu, suterén, sklep. I druhý, kde kdysi pracovníci schovávali destilační aparaturu. Proklepali stěny, stropy, podlahy. Prošátrali ostění a trámoví. Vlezli do komína. Komínů. Nakonec Gwen budovu i přes všechen risk projela i Silou. Nic. Seděli na schodech u zadního vchodu.
"Mossi, jsi si jistý, že jsme tu správně a ten Holocron je tady?"
"No dovol. Snad umím číst instrukce. Ale prosím, když mi nevěříš..."
Mossi uraženě vytáhl datapad a podal ho Gwen.
Ta si ho přečetla a vzápětí začala Mossimu bušit do hrudního plátu a ječet:
"Ty blbče! Stojí tam stará štola, ne stará škola!"