Pan Spisovatel

Milá Keneu,
přeju ti krásné a pokud možno klidně prožité svátky a šťastný vstup do nového roku. :)
Doufám, že povídka tě potěší, i když není úplně podle zadání... Okamžitě jsem se vrhla po možnosti s osudem spisovatele, píšícího donekonečna zamotaný příběh. A kde jinde by se měl zamotaný příběh odehrávat, než v Záchranné stanici záporných postav? ZSZP ve tvém výčtu fandomů nebyla, ale tři tečky na konci a fakt, že ZSZP zcela určitě znáš, mě nakonec dotáhly tam, kde jsem. :)
P.S. Kdyby to z povídky nebylo patrné, tak ano, Pan Spisovatel je personifikovaná inspirace.
PAN SPISOVATEL
Jingle bells rock, soundtrack povinný, potřeba nastavit na smyčku ;)
Žijí mezi námi – spisovatelé. Ale jen jeden z nich je Pan Spisovatel, ale na toho v hromadných sdělovacích prostředcích nenarazíme. Pan Spisovatel totiž nepíše, pan Spisovatel stojí v pozadí. Je to postava schovaná ve stínu, v zákulisí každého příběhu. Sám nepíše nic, ale inspiruje ostatní. A každý příběh či kniha, která byla kdy vymyšlena a sepsána, vděčí za svůj vznik právě jemu. Je Múza s nadváhou a černým kufříkem.
Pak se Pan Spisovatel rozhodl, že sám napíše vlastní knihu. Ale ne tak ledajakou! Za svou kariéru připravil mnoha postavám strašný osud. Ve své knize jim chce dát nový život a napsat o nich něco hezkého. Takovou druhou šanci pro záporáky. Zkouší to už šedesát let.
****
"Hele, to je Spisovatelskej!" zařval Sauron od okna. Sauron totiž tvrdí, že když nesněží, nejsou Vánoce. Má svým způsobem pravdu – stromeček jsem po loňských zkušenostech zamítl a perník už nikomu nechutná. A tak na sníh čeká a sleduje, co se děje před barákem.
Všichni se samozřejmě hned narvali k oknu, jenom Vlk se nehl z křesla.
"Šéfe, co ten tady zase chce?" zeptal se otráveně. On je Vlk poslední dobou vůbec celej otrávenej. Ale tentokrát jsem se mu snad ani nedivil.
Pan Spisovatel sem čas od času zajde. Myslím, že ze začátku mu to bylo prostě blbý, že všem tady vymyslel tak mizernej osud. Chtěl to záporákům nějak vynahradit… Ale pak se to docela zvrhlo a každej rok na Vánoce sem leze s nějakou šíleností v tom svým kufříku.
„Mám to,“ oznámil Pan Spisovatel vítězně hned ve dveřích. „Tentokrát to vyjde, všechno to mám tady,“ poklepal důležitě na svůj kufřík.
„Co to bude?“ ptala se hned Ježibaba a nervózně poklepávala lopatou o zem (a občas trefila Santera). Jako jediná ještě věří, že z tohohle vyleze něco smysluplnýho.
„Romantika pro ženy,“ vypálil Pan Spisovatel vesele. Všichni kromě Ježibaby o krok ustoupili. Já pro jistotu o dva. „Hlavní postava bude Santer. A zamiluje se, samozřejmě.“
Ježibaba se úplně zatetelila blahem a začala nadzvukovou rychlostí pomrkávat. Santer si beze slov přiložil pistoli na spánek.
„…zamiluje se do Voldemorta,“ dodal Spisovatel. Ježibaba, Santer i Voldemort vytřeštili oči přes celou místnost a zrudli (Ježibaba vztekem). Všechny protesty ale Pan Spisovatel zamítavým gestem utišil.
„Na tom není nic špatného. Všechno to mám tady,“ poklepal na kufřík. „První dva díly budou o Voldemortově neopětované lásce. Potom se ukáže, že před začátkem série oba znali Ježibabu. Ta se ve čtvrtém díle dá dohromady s Pracovníkem. Tenhle vztah se kvůli alkoholismu v sice pátém díle rozpadne, ale v sedmém se díky pohledu na Voldemorta se Sauronem, kteří jsou spolu od třetího dílu, dají zase dohromady. Potom budou dvě novely o Vlkovi a Sauronovi. Jo – a ve třetím díle se ještě objeví Otesánek. Upřímně, doporučuji vlastně začít třetím dílem. Potom příběh vyzní úplně jinak. No, a pak od desátého dílu víš-“ pak se Pan Spisovatel zarazil.
Chvilku všichni stáli s otevřenou pusou. První ticho přerušil vlk.
"Tohle. Nežeru." A vzpoura vypukla naplno.
Pan Spisovatel se bránil kufříkem a střídavě bránil kufřík vlastním tělem. Před pletacíma jehlicemi, kterejma útočil vlk, ho ale nemohlo ochránit nic.
„To jenom větříček!“ zachechtala se Ježibaba a kosila to kolem sebe lopatou hlava nehlava. Vypadala, že se dobře baví. Otesánek zafungoval jako lavina. Zastavil se až o Saurona, kterej doteď jen nevinně seděl u okna, jestli teda nezačne sněžit. Naposled jsem ho zahlídl, jak letí přes verandu kamsi k plotu.
Voldemort pak urval nejbližší židli nohu a na místě pana Spisovatele proklel. Když to nezabralo, vykašlal se na všechny kletby a chtěl ho praštit pěkně postaru. Naneštěstí se rozpřáhl na špatnou stranu a trefil Santera.
„Zhyň, kojote! To máme být v romantickém vztahu?!“ zařval Santer a začal střílet. Ovšem mířit ne. Jako první to samozřejmě odneslo okno. Moje okno. To už jsem to nevydržel a začal jsem je mlátit taky.
***
Doteď netuším, jak se mi je podařilo uklidnit. Pak jsme seděli u stolu a Pan Spisovatel tiše popíjel Amundsena přímo z flašky. Vlastně to nedopadlo až tak zle (zuby, co se válely různě po zemi, jsem se rozhodl ignorovat).
„Takže,“ zeptal se po chvíli nejistě Pan Spisovatel. „Asi nechcete, co?“ Kupodivu, Santer a Voldemort se na sebe podívali dost nerozhodně. Podezřelé.
„Spisovatelskej,“ zavrčel Vlk a zvedl do pozoru pletací jehlici. Riskl jsem rychlej pohled ke dveřím do sklepa, jestli je úniková cesta volná. Ale Pan Spisovatel to pochopil rychle.
„Dobrá, jenom si vezmu můj kufřík a jdu zas o dům dál.“
„Jo, no pokud jde o tohle…“ začal Santer neochotně. „Tak to můžete jít rovnou.“
„Cože?!“ lekl se Pan Spisovatel. Osobně si myslím, že kousíčky papíru, které se mu pomalu snášely k nohám, daly dostatečnou odpověď. Vlk škodolibě zvedl hlavu od pletení. V té chvíli do dveří vtrhl Sauron a nadšeně mával rukama.
„Sněží!“
Vlk se usmál a vycenil všechny zbývající zuby.
„Přesně.“ Poslední kousky papíru dopadly na zem.