Začít od nuly

Těžko si představíte, jak nepohodlné je sedět na větvi, a vykouřit při tom fajfku.
Nejprve si vrbu vycpával houněmi, ale přátelé se mu smáli, tak se na ně vykašlal a pořídil si houpací křeslo.
V něm teď seděl, hleděl na poličku a mračil se.
Na poličce stála řada hrníčků s dušemi, a byla to řada pěkné ošklivá.
Ani dva si nebyly podobné, v ničem. Hrníček z krumlovského zámku stál vedle hrníčku pro nejlepšího tátu.
Všechny hrníčky byly samozřejmě plné lapených duší, ale nebyly mu k ničemu.
Jak se má takovou sbírkou vodník chlubit?
Rozmáchl se holí a všechny dušičky osvobodil.