Narnie se vrací po neúspěšném pokusu o lemření. Jenže práce je nad hlavu, tak tu zaskakuji alespoň v klidové fázi s průpovídkou, která se váže k jedné rusovlasé čarodějnici. Nebo k mé maličkosti, ale kde pravda leží, to nikdy nezjistíte...
Světem kdesi bloudíš, vím o tobě,
jednou cestu si najdeš, slibuji sobě,
rozumíš více než kdokoliv jiný,
nejsou to jen hlásky – jsou to činy.
Vidím se v každém tvém pohybu,
vím, co uděláš, poznám tvou chybu,
radostí řinčím, když uhodnu fráze,
a tohle je ta neskutečná života fáze,
kdy srdce najednou zaslepí rozum,
vzepře se všemu – i tvým úhozům.
Protože já chápu, proč krev tě láká,
já nepochybuji o tom, že tobě se smráká,
že stejně jako já moc dobře tušíš,
že jen pohledem na krev se vzrušíš.
Tohle nemá dlouhého trvání,
Tohle chápání.
Tohle doufání.
Tohle spílání.
Tohle milování.
Toto místo se mi nelíbí prázdné... A nevím, co tam psát, takže se jen blbě culím a mávám a přeji pěkný den!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit