U nás doma je to celé takové... Bojím se, každý den se obávám, že zemřu, ale vlastně nic lepšího se mi ani stát nemůže. Hroutí se celý systém jako domeček z karet, protože spasitel opustil náš svět. A jak jeden odešel, následují ho další... Vidíte, jaké jsme ovce i v tomto ohledu?
Železnou pěst podává do otevřené dlaně,
kdysi vládl král, dneska vládnou saně,
první odešla má milovaná sestra,
zmizela první barva pestrá,
poté odešel můj drahý otec,
skrz srdce jeho prošel bodec,
matka následuje všechny milované,
kde jsou ty pokroky slibované?
Láska mizí, vznáší se tu strach,
z krále stal se střelný prach,
na střepy rozpadá se má domovina,
dávno, dávno v hrobě dlí dcera královnina,
a já pomalu jejím směrem kráčím,
všechny strasti a radosti s sebou vláčím,
na popud svých pánů odcházím,
snažím předejít se nesnázím,
měla dát nám všechno, dostat výše,
a jen smrt zavinila, nová krásná říše.
Jsem voják všech lemroidů, kteří chápou, proč už dnes. Protože zítra mám na starosti mnohem horší věci, třeba... Občanský zákoník.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit