Do Reichu

„Odjíždím do Reichu.“
Ta věta nepřestávala bolet.
Na dně sprchového koutu objal kolena pažemi. Chladnoucí proud mu máčel hlavu a on se jím nechával spolykat. Třásl se.
Už dávno konstatoval, že mají prošlé datum spotřeby, a dal je dva k ledu. Teď ale byl čas tahání kostlivců z mrazáku a on poprvé chápal, co to znamená, být mrtvý.
Myšlenky se mu namísto v hlavě děly v žaludku, kde studily a svíraly.
Měl's pravdu, když jsi říkal, že mě ničíš. Ano, ničíš mě, a jak moc.
Ale neopovažuj se přestat. Nikdy.
Neopouštěj mě neopouštěj mě neopouštěj mě neopouštěj–
Nechal ho odjet.