Jednou tě dostane

Vždycky jste si mysleli, že vás nic neporazí.
Skok z letadla. Vítr hučící v uších, narážející do tváří. Chvilka pocitu beztíže. Následné prudké trhnutí, když otevřete padák. Nádherný pohled na zem pod sebou a hladké přistání.
Automobilové závody. Drahá auta, rychlá a elegantní. Rychlost vás vtlačí do sedačky. Krajina se stane jen rozmazanou šmouhou, kterou stěží vnímáte.
Jízda na motorce. Na snowboardu. Na lyžích. Nic z toho pro vás nebylo překážkou. Každý sport, každý risk byl něco, co jste si užívali a mysleli, že není nic, co by vás mohlo porazit.
Unikali jste smrti přímo ze spárů.
A pak… jednoho dne.
Hluboké jezero. Temné a černé jako noční obloha. Jen bílé třpytivé vločky sněhu leží na zledovatělé ploše na jeho okrajích.
Zima. Sníh. Studený vítr.
Nebylo to plánované, tentokrát ne.
Každému se za život přihodí mnoho nenadálých událostí.
Jedna je vždy osudná.
Šplouchání vody v uších. Mokré oblečení lepící se k tělu. Zima rozechvívající ruce, nohy, celé tělo.
Chcete bojovat, plavat a dostat se na břeh.
Příliš daleko. Příliš pomalu. Příliš pozdě.
Zima a chlad. Vyčerpání a únava. Temnota a nicota.
Nemáte sílu bojovat.
Poslední nádech, poslední tempo.
A pak nic jen ta ledová voda zavírající se vám nad hlavou.