Pocestný spiklenecky ztišil hlas a děti se k němu naklonily blíž. Zářily jim oči, když jim vykládal o zemích na jihu, kde nepřichází zima.
Tváře jim hořely vzrušením, když vyprávěl o princezně s temnou pletí a jejích důmyslných mechanických hračkách.
Tajily dech, když vyprávěl o zvířatech neobyčejných tvarů a barev.
Paní domu se u stolu věnovala drobným domácím správkám. Pán domu si nacpal dýmku a dopřával si odpočinku. Na konci pocestného vyprávění pohledem vyhledali jeden druhého. Usmáli se na sebe. Pomyšlení, že ten velký divoký svět, o kterém pocestný vypráví, začíná až za hranicemi jejich malého přehledného údolí, je uklidňovalo.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Milé, takové domácké. Ale
Rya
Milé, takové domácké. Ale děti se tam jistojistě jednou vypraví! ;)
Jak které dítě, Honzíček
Aveva
Moc hezky napsané, úplně to
Tora
Moc hezky napsané, úplně to vidím před sebou. Děti oči navrch hlavy a dospělí...ti ví své.
Děkuju :o)
Aveva
Doufám, že těsně za hranicemi
Umeko
Doufám, že těsně za hranicemi mého divokého světa existuje takové údolíčko a že se tam přestěhuju!
Když budeš chtít tak učitě :o
Aveva
Jedním slovem krása.
Esclarte
Jedním slovem krása.