Motýlek

Když jsem takhle šla po ulici, zastavil mě takový podivný muž s fezem.
"Tady máš a neztrať to!" řekl a rychle mi nacpal do ruky vařené vejce.
"Vejce?" zeptala jsem se zmateně toho šílence.
"To není jen takové vejce," vysvětloval a mával přitom rukama, "to je galaktinterrepulsivní vysílač!"
"Co?" vyhrkla jsem. To málo, co mi uvízlo v hlavě z fyziky mi říkalo, že je to blbost.
"Když to rozbiješ, tak vesmírná loď zaútočí na Zemi," řekl a urovnal si motýlek. "Musíš to někam schovat! Někam, kde to bude v bezpečí!
"Neboj se, v mém bordelu na stole se hravě ztratí!"