Matka příroda

„Děkuji, to je velmi laskavé,“ říká “primitivním lidem“ když bleskem rozpůlený strom namazali směsí léčivých bylin.
„Není zač,“ odpoví oni. „Vždyť nás po tři generace krmí chutnými plody. A už naši dědové se pod jeho listy schovávali před deštěm i horkým sluncem. To my děkujeme.“
„Proč?“ volá z plných sil na „civilizovaný lid“. Ten však její hlas neslyší. A ani slyšet nechce. Kdyby se „civilizovaný lid“ jen na moment zaposlouchal do naléhavého volání, brečel by. A možná by to byl začátek změny – na kterou není nikdy pozdě.
Nyní je však slabý, ale je tu stále. Stačí mu jen začít naslouchat.