Den poté...

Celou noc mě budí pouliční lampy, blikají jak pominuté. Konečně je ráno, čas snídaně.
Připravím si pánev, pokřtím ji trochou oleje a vrhám se k ledničce. Záhy vytahuji plato vajec. Ať se z kuchyně třeba odvalím, ale dneska si dám anglickou snídani.
Rozkřápnu vejce. K mému údivu z něj vypadne zmuchlaná obálka. Co to k čertu? Než ji stačím vyhodit z pánve, slyším hlasité křaaach. Vyběhnu do pokoje a na parapetu mi leží sova, pravděpodobně v kómatu. Nevěřícně otevřu okno. Pod ním stojí stařec a s kočkou se dělí o citrónovou zmrzlinu.
Ranní kocovina je s věkem horší a horší.