„A co bude, až ji najdeš, Muldere? Až otočíš poslední stránku toho tajemství?“ zeptala se ho jednou Scullyová.
„To nevím. Už jsem ztratil naději, že takový den jednou přijde,“ odvětil sklesle. „Ale asi nikdy nepřestanu hledat tajemství toho, co se schovává tam nahoře nad námi. Toho, co způsobuje všechny ty nadpřirozené jevy. Možná jsem Samanthu už dávno přestal hledat a je jen záminkou pro pokračování vyšetřování Akt X.“
Scullyová se na něj smutně usmála.
„Ať už to bude jakkoliv, Muldere, jsem tu vždycky pro tebe.“
Vrátil jí úsměv a pevně ji objal. Byla jediná, na koho se kdy mohl spolehnout
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit