„Zdravím tě, můj otče.“
„Vítám tě, můj bratře.“
„Otče, dovol mi podávat zde pokrm, který jídáváme na zemi.“
„Můj nejdražší bratře, dlouho jsme se svářili. Pojď, pojíme u společného stolu, budeme přáteli.“
„Kdepak je tvůj syn Pelops?“
„On? Je dole na zemi.“
„Vzal jej k sobě můj bratr, že?“
„A kdepak jsou tvoji synové, drahý bratře?“
„Doma, hrají si.“
„Ten pokrm, synu, ochutná jej tvůj syn?“
„Ten pokrm, bratře, z jakého je masa?“
„Můj synu, nemusím se ptát, co je na těch mísách. Vím to.“
„Můj bratře, co je na těch nosítkách, jež přinesli?“
„Tvůj syn, Tantale.“
„Tvoji synové, Thyeste.“
St, 2011-04-06 21:51 — Danae
Brrr, to je drsňárna. O
Brrr, to je drsňárna. O Tantalovi jsem to věděla, ale že i jeho vnuk... Velmi působivé!
Pro psaní komentářů se přihlašte
St, 2011-04-06 21:53 — levandule
Díky. :)
Díky. :)
Pro psaní komentářů se přihlašte
Čt, 2011-04-07 00:53 — Lejdynka
U Pelopse jsem byla doma, tím
U Pelopse jsem byla doma, tím spíš se mi to fakt-moc-líbí!
To je krásně mytologicky morbidní.
Pro psaní komentářů se přihlašte
Čt, 2011-04-07 18:43 — Profesor
Oh, tohle je mrazivě vtipné.
Oh, tohle je mrazivě vtipné.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit