Sjetý upír

„Co se tak směješ?“ podezřívavě se podívala na upíra.
„Já? Né…,“ dušoval se blonďák mírně sebou kymáceje se ze strany na stranu.
„Ne, Angel… že ty sis šlehnul?“ zamračila se na něj netušíc, že by se upír mohl někdy sjet.
„Já? To by mě ani nenapadlo…,“ vypjal dotčeně hruď, ztráceje rovnováhu.
„Kecáš,“ odsekla podrážděná jeho neustálým smíchem. „Čemu se tak směješ?“
„Dobře, tak… jsem trošku sjetej,“ neochotně se přiznal k tomu, že si vycucnul nějakého feťáka. „Ale tvůj… tvůj zadek…“
„Co je s ním?“ zhrozila se, když se zase začal smát.
„Ale nic… jen… jen… je tak jako v mlze.“