Svatbokazové

Došel do pokoje a popadl láhev whisky. Po chvíli přemýšlení přibral ještě jednu.
Dovnitř vtrhl Matěj s Kanibalem. Oba měli sukně z palmových listů, pestré květinové náhrdelníky a rumba koule.
„Co to…“ vyhrkl Liam.
„My přemýšlíme nad svatbou. Co takhle ala Hawai? Pizza, koktejly, limbo.“
V místnosti se prudce ochladilo.
„A co třeba carské Rusko? Kožichy, sáně tažené koňmi, ledové sochy…“ Matějova fantazie jela na plné obrátky.
Na oknech se pomalu tvořila jinovatka.
„Ne?“
„A co tradiční kanibalská svatba?“ nahodil kanibal.
Ticho.
„No co? Lidí je dost – a slouží jako jídlo i jako zábava“
Liam do sebe obrátil láhev. „Ven,“ řekl tiše.
„Tak jaké bude téma?“
„Hned.“ Liam je popadl a vystrčil ze dveří.
„No tak, Lee. Svatba potřebuje téma.“
Liam se na ně dlouze podíval. „Co třeba láska? Co jiného sakra k svatbě potřebuju?“
„Láska?“
„Srdíčka,“ vypadlo z Matěje.
„Růžová,“ přisadil si kanibal.
„Buď korektní- lososová.“
„Ach, ano, zapomněl jsem. Smetanové růže a smyčcový orchestr?“
„Geniální! A své ano si řeknou na pláži, při západu slunce a do vzduchu vzlétne tisíc holubiček.“
V té chvíli Liam zabouchl oběma svatbokazům dveře, plácl sebou do postele a snažil se zapudit myšlenky na budoucnost, která se zdála být teplejší než Elton John.