Milý deníčku,

znáš mě.
Co pokus, to prohra.
Ráda bych ti vyprávěla ještě spoustu dalších, ale nemám k tomu sil a papír už stejně končí.
Na poslední stránce dopis na rozloučenou.
Hrozně jsem si vymýšlela, abych tam nemusela napsat pravdu.
Až pak jsem se vším skoncovala – a pěkně postaru.
Bolelo to jen chvilku.
Jak život odcházel z mých rukou, u srdce mi bylo podivně lehko.
Už žádná špinavá malá tajemství zašifrovaná v nicotných příbězích…
Teď už to bude dobré, už se nemusím bát.
Sbohem, Magdaleno Dobromilo, mé prokletí skončilo, můj poslední den se konečně zhroutil
a v teplé tmě hučí nakrmený kotel.