Čtyřicátníci

Nad pivem, v dýmu, mlčky pokuřovali.
„Jsme zaměnitelní, Karle?“ protrhl ticho Hynek.
„Asi jo. Nevím. Můžeme to zkusit.“
„Ses ostříhal, ne?“ houkl na Karla Hynkův šéf.
„Nepřepínej mi to,“ zasyčela na Hynka Karlova žena.
„Potřebuju nový boty, tati!“ hlásily oběma kamarádovy dcery.
„Nikdo nic, Karle?“
„Ani ťuk. A ty?“
„Némlich to samý.“
„Snad jen to tvoje fáro mi úplně nerozumělo.“
„Já si zas nerozuměl s tím tvým mizerně vybaveným barem.“
„Je ti smutno, Hynku?“
„Trochu.“
„Měnil bys?“
„Ani ne.“
„Já taky ne, Karle. Nic si z toho nedělej!“
„Vždyť nedělám.“
„Ber to z té lepší stránky. Aspoň si nemusíme závidět.“