Jak Sovátko nechápalo

Sovátko si otřepávalo zmoklá křídla a udiveně vejralo na monitor.
„Proměnná? Co to je?“
„Nejspíš nějaká paní, co se proměňuje,“ usoudil myšák. „Ve vlčici. Četl jsem o tom. Není dneska úplněk?“
„Pozejtří,“ brouklo Sovátko. „To nebude ono... Pro.. mě.. nná.“
„Snad pro tebe, ná?“
„Pro mě, ná, co?“ podivilo se Sovátko.
„Pro tebe, ná, tady máš kafe.“
„Jééé,“ řeklo Sovátko dojatě. „Tys uvařil kafe!“
„A rozmrazil jsem kuře.“
„Jsi prostě nejlepší!“
„Nenahraditelný,“ naparoval se myšák.
„Však bych tě za nic neproměnilo. Teda nevyměnilo.“
Měsíc zraje k úplňku, myšák se Sovátkem pijí kávu a uždibují kuře.
S proměnnou si hlavu nelámou.