Vzpomínání

Prachovka poletuje po nábytku sem a tam. Na svátky má být čisto.
Naučené pohyby dovolují myšlenkám zatoulat se na procházku. Vzpomínky se řadí za sebou v barevném defilé.
Na mámu, jak upekla beránka, do očí lentilky a na krk mašli.
Na tátu, když nás pomlázkou lehce plácl. Holky se přece nebijí.
Na babičku. Na její zavařovačky s barvou na vajíčka a plátýnko od sádla, aby se pak krásně leskla.
Miluji tyhle vzpomínky, mé kamínky do mozaiky rovnice život. Opakuji drobné konstanty naučených zvyků, aby mé děti jednou věděly.
Aby měly kde hledat pevnou půdu v zmateném bytí neustálých proměnných života.