Prokletá zelenina

Za okny chumelilo. Mrskl jsem celerem po příliš živém stínu a věnoval znechucený pohled talíři. Ač v krbu plápolal oheň, teplota v místnosti byla hluboko pod bodem mrazu.
Nejdřív mě má komorná, před kterou by se rozbrečel i vrchní inkvizitor, donutila sundat všechny trofeje ze zdí. Tedy hned po tom, co se vysmála představě, jak vychovávám dítě. Myšlenku na její vraždu jsem zavrhl už dávno. Pán Mrtvých by mi jí vrátil.
Tentokrát to však vážně přehnala. Prohlásila, ať si zažívání kazím sám, ale chlapec bude jíst zdravě. Nikdy předtím mi nedošlo, jak nesnáším mrkev. Odolává totiž všem mým magickým kouskům.