Babička

Pohlazení od ní mě pokaždé trochu škrabalo, když její upracované ruce pohladily mou tvář. Očkama spiklenecky pomrkávala. Byla neskonale hodná. Její náruč provoněná fialkami a měkký klín poskytovaly bezpečí. Můj usedavý pláč, vzlyky mého srdce, všechna ta malá i velká trápení odvál laskavý tón její řeči. Nedokázala bych přeložit, co mi říkala, ale její vlídný, příjemný hlas, do něhož byla propletena empatie a klid, mi pomáhaly pochopit ducha jejích slov.
Idiomům, které používala jsem porozuměla bez obtíží, zcela automaticky díky její lásce.
Vždycky mi s ní bylo dobře. A ještě stále je, když si na ty okamžiky s ní vzpomenu.